Povídka

Štěstí z pouti
Četba díla zabere cca 6 min.

Dscn6147

Štěstí z pouti

Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omylech, chybách a spíše hloupostech skončil na ulici. Před čtrnácti dny mě vyhodili z bytu a já s jednou papírovou krabicí mých dokladů a pokladů, bydlel pod mostem.

Standa, což byl zkušený bezdomovec, mě zasvěcoval do tajů sebeuživení. V jeho případě šlo spíše o sebeuchlastání. Nicméně jeho pomoc byla neocenitelná. Dnes je sobota. Na náměstí se koná pouť a já procházel mezi stánky, hledaje něco, co by bylo zdarma. Mám v kapse poslední dvacetikorunu. Každý den se však něco najde v popelnicích, nebo za supermarketem. To mě také naučil Standa. Můj oděv je ještě zachovalý a koupal jsem se ráno v rybníku, takže jsem bez ostychu kroužil mezi uzeninami, pivem či sladkostmi, aniž bych byl nápadný. Došel jsem až ke stánku se štěstíčky. Jedna obálka, dvacet korun. Sáhl jsem do kapsy a vyndal minci. No co, moc radostí si v životě neužiju. Standa mi když tak pomůže. Přistoupil jsem k staršímu vousatému pánovi, který by mohl ve filmu hrát Boha a podal mu dvacku. Pak jsem natáhl ruku a vybíral si, kterou obálku mám vytáhnout. Bůh se usmál a vedl mou ruku na místo, kam bych sám asi nesáhl.

„Tady to bude pro vás lepší,“ zamručel a já nahmatal jednu obálku, která byla tak nějak jiná. Zdála se mi teplejší, než ostatní. Poodstoupil jsem a obálku otevřel. „Žena, která stojí za tebou, bude tvá manželka.“ Stálo na lístku a já zalitoval dvacetikoruny. Potom jsem se otočil a dva metry za mnou stála dívka, která vypadala, jako by vypadla z chudobince. Když mě uviděla, zašklebila se a nastavila proti mým očím lístek. „Muž, který si koupí další lístek, bude tvým manželem.“ Stálo na jejím papírku. Dívka se podruhé zašklebila a odešla. No nic, mám, co jsem chtěl.

Delší dobu se nic nedělo. Každý den mi připadal stejný. V popelnicích najdu pár zálohovaných lahví, za supermarketem trochu nahnilé zeleniny, ze které se dá vykrájet to lepší a když si se Standou koupíme bujon a brambory, zbude i na víno. Den noc den noc. Stále stejná písnička.

 

Asi po měsíci jsem lovil v popelnici, u které právě odkládali stěhováci odpad z bytu, zřejmě kohosi zemřelého. Co se dalo prodat nebo jinak zužitkovat, naložili a zbytek odložili ke kontejneru. Když svou práci dokončili a odjeli, podíval jsem se na hromádku. Mimo ošklivých odřených židlí tam stál i rozpadající se sekretář. Jen tak zběžně jsem projel zásuvky a v jedné byla kromě bezvýznamného nepořádku zapomenutá, krásná, plechová krabička od mýdla. Otevřel jsem ji a ztuhnul jsem. Uvnitř byly naskládané peníze do ruliček. Honem jsem ji zavřel a strčil do kapsy.

Standa doma (pod mostem) ještě nebyl. Spočítal jsem peníze a uvědomil si, že s nimi mohu být bez práce živ asi dva roky. Nenávidím toto město. Odjedu jinam. Napsal jsem Standovi poděkování a nechal mu tisícovku. Stejně ji prochlastá. Potom jsem vzal svou krabici s poklady a šel na nádraží. Koupil jsem si lístek do vzdáleného města. Je to dostatečně daleko, aby mě nepříjemné vzpomínky, známí a Standa nikdy nedohonili.

 

Měsíc po velkém třesku, jak jsem říkal dnu, kdy jsem tak lehce zbohatl, jsem byl na dobročinné akci. Nehýřil jsem penězi, ale rozhodl jsem se, že část svého nálezu věnuji na charitu. Práci i bydlení jsem už měl a tak jsem se nemusel obávat, že bych opět putoval za Standou. Charita podporovala dívky s poruchou stravování, neboli s nemocemi bulimií a mentální anorexií. Dal jsem se do řeči s pánem, jemuž takto zemřela slečna, kterou si měl brát. Netušil o její nemoci, a když to zjistil, bylo pozdě. Stalo se to dávno, ale on dodnes této nadaci pomáhá. Ukázal mi fotky své bývalé nastávající a já uznal, že jsem na správném místě. Věnuji jim finanční částku na podporu léčby a prevence.

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
1. Obr Ínemak s Normanem nekončí Nevím, proč jsem si vlastně myslela, že po tom všem, co se stal...
Na sídlišti U tří popelnic se každý den kolem třetí hodiny odpolední koná neoficiální zasedá...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Kandidát na senátora Ředitel základní školy v Horní Dolní u Šestákova šel z práce napru...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
K cíli  vede více cest ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
A forest filled with lots of trees under a cloudy sky
Křehká panna seděla v temném koutě věže, její útlý pas svíral zkažený dech saně a její kř...
Odpuštění  není o tom ...
Clock Retro Glasses A Book  - herbert2512 / Pixabay
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
1. Ve skrýši u Děsmana Seděla jsem znovu u Děsmana v jeho stáré zaprášené skrýši.Vzduch byl ...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
Nové dobrodružství ze snů Rogas se zlobí Byl chladný večer, když jsem se objevila na prahu ...
1.Potopa ve věži Obr Ínemak po tom, co mi minule Čaroměn uspal znamení ve dlani, se začal chova...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno