Po skončení celé akce mě vzal do nemocnice, k lůžku jedné z dívek, o kterou se staral. Vypadala příšerně. Kost a kůže, to bylo vše, co bylo vidět. Jinak byla dívka doslova průhledná. Chvíli jsem se na ni díval a zdálo se mi, že jí znám. Potom jsem si vzpomněl.
„Je tady čtvrtý den. Už normálně komunikuje. Když jí ale přivezli, byla skoro mrtvá. S psychologem spolupracuje a zdá se, že má nejhorší za sebou. Potřebovala by jen někoho, kdo o ni bude pečovat. Je z děcáku a nemá rodinu,“ vysvětloval mi muž z charity.
Vzal jsem ho za rameno a pošeptal mu, že se o ni postarám, protože si jí chci vzít. Docela jej to rozesmálo. Popřál mi vše dobré a odešel za dalšími nemocnými.
Posadil jsem se k posteli a vzal dívku za ruku. Otevřela ztěžka oči a dlouho se na mě nečinně dívala.
„Kdo jsi?“ řekla po chvíli hlasem, který jevil známky vyčerpanosti. Vyndal jsem z peněženky lístek z pouti a rozbalil ho. Potom jsem nastavil lístek tak, aby si mohla přečíst text.
„Tvůj budoucí manžel. Jestli mi umřeš, tak se bude Bůh zlobit.“
Dívka se usmála a zeptala se: „Kdy bude svatba?“
Chvíli jsem přemýšlel a pak mě napadlo, že bych jí tím mohl motivovat k uzdravení.
„Jestli mě chceš, vezmu si tě, až budeš mít sedmdesát kilo. Protože jsi jako blecha. A já si blechu nevezmu.“
Znovu přikývla a zavřela oči.
Dnes je to již pět let. Máme tři nezbedníky a já se cítím velmi šťastný. Svatba se konala rok po propuštění Sanny z nemocnice. Ve svatebních šatech vážila i s kyticí sedmdesát jedna kilo.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Příběh má krásnou a hřejivou nosnou myšlenku, která připomíná moderní pohádku o osudu a naději. Zápletka sice hodně spoléhá na náhody a takzvaný zásah shůry (snadné nalezení peněz, neuvěřitelné setkání ve vzdáleném městě), což trochu ubírá na uvěřitelnosti. Pokud by si hrdina své štěstí musel více odpracovat, příběh by získal na hloubce, ale i tak jde o velmi milý a originální koncept.
Atmosféra – ★★★★☆
Velmi dobře se ti daří pracovat s náladou textu, přechod od melancholického života na ulici k nadějnému závěru působí přirozeně a emotivně. Scéna v nemocnici je dojemná, aniž by sklouzávala k přehnanému patosu, a interakce s dívkou má silný lidský náboj. Dokázal jsi čtenáře vtáhnout do děje a vyvolat v něm sympatie k hlavnímu hrdinovi.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a plynulou stylistiku, díky které příběh rychle ubíhá. Dialogy jsou úderné a působí přirozeně, což je pro autora vždy velké plus. Objevují se drobné gramatické nepřesnosti, jako jsou chybějící čárky v souvětích nebo záměna zájmen (např. ‘že jí znám’ místo ‘ji’), ale to jsou jen detaily, které nenarušují celkový výborný dojem ze čtení.
Celkové hodnocení:
Tvé dílo je velmi příjemným a povzbudivým čtením, které ukazuje, že máš cit pro vyprávění a empatii vůči svým postavám. Ačkoliv děj občas spoléhá na příliš velké náhody a dějové zkratky, tvůj styl psaní je natolik poutavý, že to čtenář rád odpustí. Určitě v psaní pokračuj, máš velký talent udržet pozornost a předat čtenáři pozitivní emoci.