„Vystupující.“
„Jméno?“
„Aaron Neville,“ zalhal a použil jméno oblíbeného hudebníka.
Zapisovatel si muže prohlédl, ale když uviděl jeho široký nos, velké růžové rty a temně černé oči, pokrčil rameny, podal mu papír s číslem a ukázal, kam se má dostavit.
Ocitl se za jevištěm s dalšími vystupujícími. Měl číslo dvanáct. Španělka nacvičovala své kroky, jiný zase dělal různé přemety, další si neustále něco soustředěně opakoval. Jeden z chlapů přivedl dokonce i koně. Takového, se kterým se obdělává pole. Svaly zvířete se zatínaly. Krmil jej jablky, a ještě naposledy opakoval příkazy, které toho zjevně inteligentního koně naučil.
Muž stál nervózně opodál a pozoroval všechna vystoupení. Ukázalo se, že soustředěný kluk byl básníkem. Tento typ umění se však neshledal s příliš valným úspěchem, načež byl publikem vypískán. Když se vrátil za pódium mezi ostatní, smířeně pokrčil rameny, posadil se na židli a odevzdaně si zapálil.
Vešel na pódium. Všichni utichli. Šlo slyšet jen kvílení větrů. Námořník by uslyšel i racky hnízdit. Opřel plátno o židličku, vytáhl štětce, a obratně začal malovat. Jeden tah střídal druhý. Divoce odhazoval použité štětce a vytahoval nové. Snažil se, aby malbu dokončil v rekordním čase. Nic to pro něj nebylo. Na něčem takovém se učíval. Když dílo dokončil, otočil jej na publikum a uklonil se. Potlesk se nedostavil. Lidé chvíli seděli jako zaražení.
Najednou se začali bouřit. Vztek a nadávky přeskakovaly jedna přes druhou jako běžci přes překážky. Podíval se znovu na plátno. Vlk vypadal skvěle. Styl byl dobrý. Jen jeho výraz v obličeji naprosto kopíroval výraz portrétu lidmi tolik nenáviděného starce. Tak často se na obraz díval, až se mu zaryl do paměti. A všichni to vzali jako výsměch.
„Táhni, odkud jsi sem přitáhnul!“ ječeli. „O co se to tady snažíš?!“ ječeli. „Myslíš si, že jsme snad úplní kreténi?!“ ječeli také.
Nechal plátno plátnem a utekl mezi rozjařeným davem pryč rovnou do lesa. Ani nevěděl, jak se dostal do dřevěnice. Divoce lapal po dechu. Kdyby tu býval byl stařec, asi by se mu vysmál a bratrsky jej poplácal po zádech. Setkal se v životě už s různým nepochopením, ale tuto reakci opravdu nečekal.
Snažil se na to nemyslet. Okoupal se a šel spát. Před spaním mu ještě došlo, že bude muset zpět do města. Tam, kam patří. Byl by mu stačil jediný přítel, aby zde byl šťastný. I samotář potřebuje ke štěstí přítomnost někoho jiného. Pro jistotu. Aby věděl, že se nezbláznil.
Neprobudilo jej slunce, ale dým hořícího dřeva. Pomyslel si, že se mu asi něco zdá, a tak znova usnul. Ozval se hluk tříštícího se okna. Vyskočil na nohy a okamžitě ucítil žár. Celý dům byl v plamenech. Ještě viděl, jak se plameny rozrůstají od hořící tekutiny, která vedla až k láhvi ležící na zemi.
Snažil se vyběhnout, ale do chaty vletěla další láhev a plameny se rozšířily neskutečnou rychlostí. Dým zahalil celý dům. Plátna hořela jako z děsivé představy o pekle. Rozběhl se znova vstříc plamenům. Rozrazil dveře. Když se dostal ven, parta lidí naskočila do džípu a se smíchem odjela pryč. Doplazil se od ohně, co nejdál až na samotný okraj lesa. Posadil se na padlou větev a pozoroval všechnu tu zkázu. Vedle něj se posadil vlk, kterého plameny přitáhly. Tiše celou scenérii obdivoval spolu s mužem.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh má velmi silnou a poetickou nosnou myšlenku, která skvěle pracuje s motivem nepochopeného umělce a vesnické uzavřenosti. Závěrečná scéna s hořící chatou a skutečným vlkem je symbolicky nádherná a dodává textu až pohádkově mrazivý přesah. Zápletka je originální, jen eskalace k samotnému žhářství působí trochu náhle, možná by stálo za to nenávist vesničanů budovat o něco postupněji.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti výborně zachytit kontrast mezi nevinnou dětskou hrou na začátku a temnou, nepřátelskou náladou dospělých. Pocity osamění hlavního hrdiny jsou hmatatelné a čtenář s ním snadno soucítí. Závěrečný obraz muže a vlka tiše pozorujících zkázu je emočně velmi silný a zanechá ve čtenáři hluboký dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, má dobré tempo a bohatou slovní zásobu, která příběh hezky oživuje. Objevují se zde ale stylistické neobratnosti a gramatické chyby, například špatné použití přivlastňovacích zájmen (‘utekl za jeho mámou’ místo ‘svou’) nebo skloňování (‘s vrásky’, ‘s kaňky’, ‘při odkopnutím’). Zkus si po sobě text přečíst nahlas, pomůže ti to vychytat tyto drobné zádrhely, aby plynulost vyprávění byla naprosto dokonalá.
Celkové hodnocení:
Jde o velmi nadějný a hluboký text, který ukazuje tvůj cit pro budování scény a symboliku. Přestože provedení by si zasloužilo ještě jednu pečlivou korekturu, příběh jako celek funguje skvěle a dokáže čtenáře emočně zasáhnout. Určitě v psaní pokračuj, máš velký talent na vyprávění s pointou a přesahem!