Povedený mejdan

HumorZe života

⏱️ Doba čtení: cca 24 minut

„Kluci, ony se sem pořád dívaj!” ozval se Jiří. „Tak půjdem?”

„Seďte!” dal se slyšet sprostý Fuckie. „Deset takovejch na každym prstu můžeme mít!”

„Nebo i jedenáct,” doplnil nerozhodný Pšenda.

Tak si chlapci objednali další drink a seděli tiše u stolu. Samozřejmě kromě Pšendy, který si doběhl na toaletu znovu naplnit skleničku a láhev od toniku.

„Tak co je? Chlostáme chlopi!” okřikl své kamarády zkušený Šulc. „Vy jste úplný hovnaři! Vůbec nechlastáte!”

„Do hajzlu, ona sem jde!” vydechl překvapeně sprostý Fuckie, až mu vypadla cigareta z úst. „Co budeme dělat?”

„Vyřiď to s ní ty, Fuckie, ty se vyznáš!” navrhl Pšenda.

„Ne, ať to s ní vyřídí Šulc, beztak je to jeho akce!” bránil se Fuckie.

„Co já, mně se nelíběj! Ať jim to řekne Ludva! Ten se potřebuje otrkat!”

Učený Ludvík se polekal, až mu vypadlo kružítko, které nosil stále při sobě jako talisman, a zbraň pro případ, že by ho někdo přepadl.

„Ahoj, kluci, nemáte oheň?” zeptala se šikmooká, přisedla si k nim a mile se na ně usmála.

Jiří vzal zápalky a chystal se, že škrtne. Tu se do toho ale vložil zkušený Šulc.

„Tak moment, tý připaluju já!” rozkřikl se a zfoukl oheň ze sirky svého kamaráda.

„A proč ty? Celou dobu jsi tvrdil, že čekáš na nějaký extra kočky! Já jí připálím!” oponoval sprostý Fuckie a škrtl svým zapalovačem.

„Ty jsi nějakej chytrej!” ohradil se Šulc a chystal se mu sfouknout plamínek.

Mezitím toho využil Jiří a šikmooké dívce připálil.

„Díky, já jsem Martina a vy?”

„Jirka, těší mě.”

„Fuckie, k vašim službám,” zavrčel eroticky podbarveným tónem sprosťák a uhrančivě zamrkal.

„Já jsem Šulc,” řekl Šulc a nahodil patku. „Že to tady dneska žije, co?” dodal a několikrát žvýkl a luskl do rytmu hudby.

„Pšenda,” představil se nesměle švorcák a lokl si kapku vody z láhve od toniku.

„Co piješ? Vodku s tonikem?” zeptala se ho Martina.

„No jasně!” pokýval hlavou Pšenda a zatvářil se světácky.

„Můžu si od tebe loknout trochu toho toniku?” zeptala se šikmooká Martina, a než stačil chlapec zareagovat, napila se.

„Fuuuj!, co to je? To přece není tonik!” otřásla se odporem. „To je nějaká voda, nebo co! To tě ošidili!”

Pšenda zčervenal a napil se ze své sklenky.

„A jo! Ani jsem si toho nevšiml. Už jsem tak zkouřenej, že jsem to nepoznal!” koktal a rudnul čím dál víc.

„Ahoj, já jsem Ludvík!” ozvalo se zpod stolu odkud se náhle vynořila ruka svírající ztracené kružítko. Po chvíli se objevila i vousatá tvář s divým pohledem a úsměvem na tváři.

Nastalo dlouhé trapné ticho.

„Tak já už asi půjdu zpátky ke kámošce, aby tam neseděla sama,” řekla Martina a podívala se po chlapcích, jestli jí třeba nenabídnou, aby se k nim posadili obě dvě.

Nabídka však nepřišla.

„Tak nic, díky za oheň,” špitla a zklamaně vstala od stolu, aby se vrátila na své místo.

„Tak co? Co říkali?” udeřila dychtivě velkohubá na svou kamarádku, sotva usedla.

„Nic,” hlesla ona. „Představili jsme se a to bylo všechno.”

♦ ♦ ♦