Povídka

Povedený mejdan
Četba díla zabere cca 22 min.

„Teda, kluci, ta ho tam chce!” vydechl nadšeně sprostý Fuckie už opět sebejistým hlasem. „Obě ho tam chtěj! To je ložený!”

„Já vám to hned říkal, že není problém někoho tu sbalit. Se mnou se neztratíte,” samolibě utrousil zkušený Šulc a vyfoukl ke stropu obláček dýmu.

„Ta bruneta je moje! Tu si zabírám já!” křičel rozrušeně Fuckie a oči se mu leskly.

„A já tu plavovlásku!” skočil mu do řeči Šulc.

„Ale Fuckie! Vždyť jsi říkal, že má ta brunetka moc šikmý oči!” divil se vyrovnaný Jiří.

„Ono to zase není tak zlý!” vysvětloval sprosťák. „Spletl jsem se.”

Jiří pokrčil rameny a obrátil se na Šulce.

„A tys zase říkal, že má ta plavovláska velkou hubu.”

„Blbost, od začátku jsem říkal, že jsou to dobrý kůže!” ohradil se zkušený Šulc.

Nerozhodný Pšenda to chvíli poslouchal a nakonec prohlásil, že plavovlásku si zabírá on.

„Ty ses zbláznil, ne?” vyskočil vztekle zkušený Šulc. „Sbal si svojí! Tuhle jsem si už zamluvil já!”

„Prdlačku sis zamluvil!” ohradil se Pšenda a strčil do svého kamaráda.

„Co do mě strkáš, vole! Abych ti jednu nenatáhl na oko!”

„Pšenda má, pravdu!” zastal se nerozhodného spolužáka vyrovnaný Jiří. „Ty jsi ani jednu z nich nechtěl! A Fuckie vlastně taky ne!”

Šulc strčil do Jiřího, Jiří strčil do Fuckieho, Fuckie strčil do Pšendy a ten jak padal ze židle, srazil pod stůl Ludvíka.

V tom se k nim přitočil číšník, který tu roznášel nápoje a zamračil se.

„Hele, já vás tu už chvíli pozoruju. Zaplaťte a koukejte vypadnout. Nechci tady žádný magory ani rvačky!”

„Ale to my jenom tak z legrace…” namítl Šulc a usmál se sympaticky na vrchního.

„To je mi fuk,” odpověděl on a začal jim počítat útratu.

„My ale nikam nejdeme!” zatvrdil se Fuckie a zapálil si cigaretu.

Vrchní se usmál a zamával na vyhazovače, jenž stál u dveří.

„Jak chcete, Igor se o vás už postará.”

Když si chlapci všimli chlapíka s rameny jak almara, změnili náhle názor.

„No jo, tak my teda jdeme,” blekotal Fuckie a vytáhl bankovku.

„A co ty, Frajere, kolik jsi udělal těch vodek a toniků?” zeptal se nakonec Pšendy a pátravě se mu zadíval do očí.

„Já ale nic neměl?” zašeptal překvapeně tázaný a upřel na vrchního své vylekané oči.

„Jak to? Viděl jsem tě, jak si nosíš od baru jeden tonik s vodkou za druhým!” zamračil se vrchní. „Kde máš svůj konzumační lístek?”

„Já nemám žádný lístek!” špitl Pšenda a nervózně poposedl.

„Holota jedna!” zabručel vrchní. „Chlastá tu tonik za tonikem a vodku za vodkou a bude mi tvrdit, že nic neměl! Tak to je za pět set!”

Pšenda se snažil něco namítnout, ale výraz Igorovy tváře ho ochromil.

„No tak jo, ale já tu nemám peníze,” vysvětloval plaše a rozhlédl se po svých kamarádech. „Nemohl byste mi někdo půjčit?”

Kamarádi však vstali od stolu a řekli, že už musí jít domů. Prý stejně žádné peníze nemají.

„Tak to bude zlý,” pokýval vrchní hlavou a podíval se na Igora.

„A nemohli byste mi to dát na leasing?”

„To tedy nemohli,” ozvala se nekompromisní odpověď a Igor si začal vyhrnovat rukávy.

„Tak já ti teda půjčím,” zašklebil se nakonec Vyrovnaný Jiří. Sáhl do kapsy a vylovil bankovku.

Pšenda vydechl úlevou. Když bylo zaplaceno, vstal a následoval Ludvíka, který si bezstarostně pohrával s kružítkem.

♦ ♦ ♦

O autorovi

Smrk

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

2 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Hamajda
Člen
8 let před

Asi bych pořád neopakoval, jak je Šulc zkušený, ale je to dobrý, podobnejch večírků jsme všichni zažili:)

Václav IV.
Host
Václav IV.
9 let před

Bomba. Tohle mě fakt pobavilo. Pěkně a vtipně napsané.

Velikost textu
5/5 (3)

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu
5/5 (3)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Jak se ti to líbilo?

5/5 (3)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Tramvaj číslo 22 se sunula ranním městem jako unavený had. Všichni se tvářili, že neexistují. S...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
Viry  jsou opravdu velmi inteligentní
Dnes je osmnáctý prosinec roku 1978, den narození našeho milovaného vůdce, soudruha Stalina. K tét...
beer dispensers
Klípek barový. ….jakmile jsem do baru vešel, bylo mi jasný, že dnešní relaxační pivko na do...
Vstoupil do místnosti, která byla zároveň nekonečná i příliš malá. Na stěnách blikaly obrazov...
Beze stínu Autobus se sunul sluncem prozářenou podzimní ulicí. Venku tančily lístky ve zlatavých ...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Můj táta byl někdo. Zbožňovala jsem ho. Odmalička byl veselá kopa, osobnost, vůdce. Mělo to i...
Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
Kec mi lačni „Juj, ta ja mi ci hutorila, že kebi ši ňebul pažravi, jak tvoja mac, mohol ši buc t...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
Clock Retro Glasses A Book  - herbert2512 / Pixabay
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
aneb o komunikaci ...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
Sedím na dřevěné lavičce pod starou lípou. Nad hlavou se stahují mraky, šedé jako vzpomínky, kt...
Ráno bylo provoněné jarem. Chladivý vánek provázel zářivý východ slunce za vyvýšeninou Mrázo...
Vláček
Třpytivý odlesk potoka přilákal unavenou dvojici, aby se osvěžila v chladném proudu lesního pram...
Slečna Zdeňka Kosáčková bydlela v Praze na Kampě, odtud chodila do Dívčí školy proživotní - t...
Maminko, v okamžiku narození jsem vnímala jen chlad, strach a konejšivou hebkost Tvého hlasu. Zat...
žena povoz
Jen takové rozmarné gesto, zdvižený palec, semafor dětské paže před oknem zaparkovaného auta. Mu...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
K cíli  vede více cest ...
  Dlouho předtím, než jsem vzal tuhle práci, jsem se nikde nemohl udržet. Vždycky to dopadl...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku