Povídka

Pod tíhou smutku a temnoty
Četba díla zabere cca 13 min.

Xblvjbmg
Autor: Astra

Stín nad Alexem

,,Nechci se s tebou nikdy rozloučit!” vzlykala jsem Alexovi na rameni. Alex mě jemně objal a řekl: ,,Však ještě neumírám, tak nebreč. Nezáleží na tom, co ti řekl někdo ve stínu! Třeba to tak vůbec nemusí být. Nevěř tomu!”

Podívala jsem se na něj zblízka. I v jeho očích se leskly slzy. ,,Nechci tomu věřit!” řekla jsem. “Ale bojím se, protože ten stín stojí pořád za tebou.”

Alex se otočil a zakroutil hlavou.

,,Ale jdi, vždyť tu nikdo, ani nic není! Ty jsi teda…”

Alex se zatvářil,asi jako že si z něho dělám jen hloupou legraci,řekl rychle:,,moje štiplavá zdravotnice si šla zdřímnout, a nikdo jiný už mi strach nenahání. Nebo snad otec?” pousmál se hořce. “Nerad bych, aby za mnou někoho poslal, když moje anděla strážná spí!”

Pak se na mě ušklíbl. ,,A ty mě neděs. Málem jsem zapomněl, jaká umíš být para!”

Znovu mě objal a dlouho jsme tak zůstali,beze slov,pořád se mi chtělo moc brečet,ale kvůli Alexovi jsem pláč zadržovala.Na chvíli mě od sebe odstrčil, aby se mohl nadechnout. Možná jsem se na něj tiskla až moc. ,,Pojď,” řekl. “Půjdem za Tonym. Určitě ještě nespí a já bych si dal něco lepšího k pití než pořád čaje a minerálky. Z toho už mi je zle!”

Vzali jsme se za ruce a vyšli z jeho pokoje. Stín za Alexem šel všude, kam Alex. Nemohla jsem myslet na nic jiného než na tu temnotu, která ho sledovala.Alex šel s Tonym dolů do baru,mě vzali sebou,ale Alex řekl Tonymu,co jsem mu povídala o tom stínu a Tony na mě kroutil hlavou…

Trocha legrace

,,Nevšímej si jí, je bláznivá. Však jsem ti říkal, co vyváděla, když jsi tu nebyl, ne?” pronesl Tony k Alexovi, když jsme seděli u stolu v baru. Alex se zasmál.

,,Nevím, neřekl bych, že je bláznivá. Prostě jen občas dělá hloupé vtípky, stejně jako já. Jsme oba praštění a to mě těší. Aspoň se tu něco dělo, když jsem tu nebyl!”

Tony se na mě zamračil a stěžoval si.

 ,,Rogase s ní málem klepla pepka. Terorizovala ho! Kvůli ní se nechal sbalit tou Evajzou a vypadá to vážně!”

Alex se zařehonil. ,,To mu přeju! Ale pravda je, že takhle vážně by to být pořád nemuselo. Dlouho jsme mu nic nevyvedli, takže… je čas si trochu užít legrace!”

Náhle mě Alex přepadl. Strhl mě na zem a oba jsme se začali smát. Tony se k nám přidal. Smích ale přerušil Rogas, který se přiřítil jako rozzuřený obr. Zvedl nás oba ze země a oddělil nás od sebe. Jeho tvář byla tvrdá jako kámen.

,,Co se to tu zase děje? Jak to, že tu chlastáte? A co tady dělá ona?” řekl přísně a ukázal na mě.

Tony se snažil zmírnit Rogasův vztek.

,,Se tak nevztekej. Právě jsme se snažili trochu rozveselit, když je to tu pořád jako v hrobce. Jako by tu chcípl pes!”

Rogasův výraz však zůstal nepřístupný. Červený vzteky mě vyvedl ven a zabouchl za mnou dveře. Zamkl.

Zůstala jsem sama. Sedla jsem si na schody a rozplakala se. Proč mě vyhodil? Chci zpátky! Alexi!

Najednou se dveře samy otevřely. Zmateně jsem se zvedla. Rogas přece zamkl. Jak je to možné? Vešla jsem dovnitř. Dveře se za mnou zavřely a… zamkly samy. Nikdo nebyl v baru ani v sále. Asi už šli spát.

Pomalu jsem procházela domem. Světla se rozsvěcela, jen co jsem udělala krok. Ale pak začaly problikávat, jiskřit a praskat. Ze všech stran se vynořovaly stíny, šeptaly a dělaly průvany. Lákaly mě do podkroví.

Byla jsem vyděšená, ale nemohla jsem odolat. Jako by mě nesly neviditelné ruce. V podkroví mě uložily na starou palandu. Cítila jsem, jak mi těžknou oči. Pak jsem upadla do hlubokého spánku.

Další hrozný sen ve snu…

O autorovi

Astra

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde   IX. Probuzení Jako mrknutím oka, sotva se Jiří schoulil na ledovou...
Může za to obr? Obr Ínemak trval na tom, abych byla přítomná, když bude trénovat své zajatce ...
předchozí část zde … Myslím, že tehdy jsem také začal mít problémy se spaním. Druhý den r...
Eliška seděla na lavičce před nemocnicí, zabalená do šedého kabátu, který jí byl vždycky troc...
Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...
  Ať už se vám to bude zdát neuvěřitelné nebo ne, bylo to asi takhle. Přicházel jsem domů...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
1. Proč je král Moran znuděný? Král Moran přišel za mnou do hradního vězení v Temnovišti, kam...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
red rose with droplets
Můr pokračování. Je nádherné ráno. Slunko krásně svítí a hřeje. Jako o život. Fouká ...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
  Jak zachránit Bojku Rybáka? Bojka mi ležel v hlavě celý den,měla jsem pořád před ...
předchozí část zde   V. Příběh ne tak úplně obyčejného šílenství Náběh byl poma...
  Dlouho předtím, než jsem vzal tuhle práci, jsem se nikde nemohl udržet. Vždycky to dopadl...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
  Mraky se rozestoupily. Už přestalo pršet. Vylezl zpod přístřešku, zadíval se na nebe a na...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Zvonek nad dveřmi Prodávám zrcadla. Ani si už nepamatuju, jak jsem k téhle práci přišel. Děl...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Vosa
Jisté rozpory... „Chatu ti nedám, na to zapomeň, půlka patří mně,“ řekla na odchodu. Sledoval...
Noční můry útočí... Byla jsem zpátky v tom domě. Kde žijí moji dávní přátelé. Možná už ...
Nechci ještě zpátky k obrovi! Seděla jsem u Děsmana a povídala mu všechno,co se mi minulou noc ...
Déšť bubnoval na sklo okna, kapky stékaly v nepravidelných proudech a tvořily na skle chaotickou s...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...
Po tom,co Moranovi zemřela jeho královna Lucinda, se Moran v Temnovišti u obra dlouhou dobu neukázal,...
předchozí část zde   VII. Vylučovat Pokoj potemněl. Skřek a nářky utichli. Utichl i sm...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno