„Proč právě červenou čepičku?“ tázal jsem se udiveným hlasem, jelikož jsem se velice podivil.
Jumbo odvětil: „Proto chci červenou čepičku, jelikož se v mém příbuzenstvu moc mluvilo o tom, že jsem se dal k cirkusu a že tím pádem jsem to daleko přivedl, že páni na mne moc dají a že jsem nadělal houf peněz. A mluvili řeči, že až přijedu domů, tak si koupím bungalov a od toho momentu na nic nesáhnu a budu mít do smrti vystaráno.“
Pravil jsem, že tomu nerozumím.
„Jakpak ne?“ odtušil Jumbo. „Co je tady k nerozumění? Kdybych teď přijel nahý jako ten Adam, tak by se mně všichni vysmáli a pravili by: Aha! Tu to máme! Pan Jumbo nosil rypák moc vysoko, nic mu nebylo dost vznešené, a vůbec si foukal. A helemese, on přijde domů jako ten vošusta, smrdí to krejcarem a ještě snad bude rodinu vyžírat. Ó sahibe, vy neznáte moji přízeň! To je jeden špatnější než druhý a ze samé závisti počítají jednomu chlupy na hřbetě.“
„Asi jako Vařekovi,“ pravil jsem, „ti také nikomu nic nepřejí.“
„Kdepak!“ zvolal Jumbo silným hlasem. „Kam se hrabou Vařekovi. Moje přízeň je miliónkrát horší, celá Indie si o tom povídá.“
Pravil jsem: „Když je to takové, jak říkáš, Jumbo, tak já ti tu čepičku koupím.“
Jumbo se velice zaradoval, poskočil si a pravil: „To je přece řeč, sahibe. Jak budu mít hezkou červenou čepičku, tak jsem ke všemu svolný. Hezkou červenou čepičku s bambulkami a s černým střapečkem nahoře a celou zlatem prošívanou. Já jsem rád, já jsem moc rád!“ Tak jsem se hned nazítří vydal skrz tu červenou čepičku s Jumbem k panu Jirsákovi. Poručil jsem slonovi, aby počkal venku, jelikož je ho všude plno, a sám jsem vešel do stavení. Dal jsem pěkné pozdravení a pan Jirsák si pošinul brejle na nose a pravil vlídným hlasem: „Vítám tě, mládenče, co nám neseš?“
Pravil jsem panu Jirsákovi, že se nechám poroučet a jestli by nebyl od té dobroty a ušil Jumbovi tu pěknou červenou čepičku.
Pan Jirsák odvětil: „Copak o ušití – ušiju, od toho jsem čepičář. A kdepak máme toho slona?“
Pravil jsem, že Jumbo čeká před barákem, jelikož mu pro velikost není možno vstoupit do stavení.
Pan Jirsák pravil: „Jelikož mu není možno vstoupit do stavení, tak půjdu k němu sám.“ A ještě pravil Čendovi: „Synu, pojď, pomůžeš tatíkovi.“
Tak šli oba ven a já jsem šel s nimi. Aby mohl vzít slonovi míru, musil Čenda přistavit k slonovi žebřík a pan Jirsák vylezl nahoru. Čenda mu podal santimetr, pan Jirsák chodil kolem hlavy a měřil a říkal čísla a Čenda to všecko zapisoval do notýsku. Přitom se pan Jirsák vyptával Jumba, jakou by čepičku chtěl mít, pokud se týče barvy, vzhledu a provedení.
Hlasité předčítání