S těmito myšlenkami jsem přišel až k maharadžovu paláci a ostatní hoši taky a Eva taky. V zámku i před zámkem panoval čilý ruch, všichni utíkali sem i tam a mluvili děsně rychle, každou chvíli se troubilo a bubnovalo se skoro v jednom kuse, takže bylo rámusu dost. Služebnictvo právě vyvádělo před bránu bílého maharadžova slona, všelijak vyšňořeného skvostným postrojem posázeným drahými kameny, a ten slon nesl na hřbetě altánek, čemuž jsem se velice divil. Pak vyvedli ještě jednoho slona, který byl také ověšen nádherou a měl na hřbetě zrovna takový altánek.
Pozoroval jsem, že si ty slony Jumbo závistivě mustruje, a přistihl jsem ho, jak pro sebe mumlá: „Ti si žijou, to věřím!“ a já jsem ho pokáral za ta nešlechetná slova, pročež umlkl. Když pak vyšel pan maharadža a posadil se do altánku, tak jsem si řekl: Vida, měl jsem si přinést z naší zahrádky altánek, abysem mohl sedět taky v altánku, to by bylo šikovné.
Ten druhý slon byl pro královskou princeznu a ona přišla v průvodu komorné a měla bílé hedvábné tepláky a krásnou červenou kazajku, plnou zlatých šňůr, a na hlavě turban s pavím peřím. Zdálo se mně, že jsem ji už někde musil vidět, a pravil jsem v duchu: Tak se mně všecko zdá, že dělala tu krasojezdkyni, jak byl u nás cirkus Rudolfi, ale nahlas jsem neřekl nic, jelikož bysem se mohl krásně zbodnout. Eva se na princeznu dívala děsně nadšeně a vzdychla: „Ta je hezounká jako obrázek! Já s ní budu chodit, co myslíš, Péťo?“
Odvětil jsem: „To se vr!“
A vyvedli ještě jiné slony, ale ti neměli žádnou parádu, a na ty slony si sedli ostatní hoši. Avšak ukázalo se, že se na Zilvara nedostal žádný slon, on přišel trochu pozdě, jelikož musil jít na stranu. Královská princezna se na něho děsně mile usmála a pravila mu, aby si k ní sedl do altánku. Zilvar pravil: „Beze všeho,“ a vylezl na slona a posadil se do altánku a tam seděl s princeznou a komornou a zapálil si cikáro a koukal se velice hrdě. Princezna měla pušku, Zilvar měl taky pušku, jenom komorná neměla pušku, jelikož musila princeznu ovívat vějířem upevněným na dlouhé štangli, aby na ni nešly mouchy.
A Zilvar hulil a říkal princezně řeči a ona mu taktéž říkala řeči a Eva seděla se mnou na Jumbovi a pořád se dívala na princeznu a na Zilvara a nedávala pozor, když jsem já k ní mluvil řeči, pročež jsem měl děsného vzteka.
Hlasité předčítání