A teta pravila: „U nás se nikdy nevolá doktor. To my nevedeme. Kam bysme přišli? Když někomu něco chybí, tak mu udělám baldriánové thé, on to vezme na noc, vyspí se z toho a druhý den běhá jako koroptvička. A to je to nejlepší. Kdyby se měl na všecko volat doktor, tak se můžeme spakovat a rovnou do chudobince. Marodit se může jenom v bohatém domě, kde je z čeho brát.“
A potom mluvili děsně rychle a hodně nahlas, že je lepší být zdráv než nemocný, a potom mluvili pomalu a silně tiše, že náš doktor už si kupuje druhý barák, toť se ví, vždyť si nahrabal takových peněz, a oči jim závistivě svítily jako našemu Honzovi.
Maminka pravila, že zdraví je přednější než majetek, a tatínek pravil, že na děti nic nelituje, a strejda pravil: „To neříkej, švagře, kdopak si dneska může dovolit vyhazovat peníze oknem?“
Tatínek pravil, že to není žádné vyhazování peněz oknem, když se k nemocnému dítěti volá lékař, a že stejně mu na to nikdo nepřidá, a teta pravila strašně tenkým hlasem: „Však by Péťa nemusil marodit, kdyby byl jaksepatří držený,“ a tatínek pravil hlubokým hlasem: „Podle tebe jsme snad vinni, že to dítě stůně,“ a teta pravila ještě tenčím hlasem: „Já neříkám tak ani onak, jelikož si myslím své,“ a strejda pravil, že si každý může myslit své, na to není žádný palagraf, on si také myslí své, ať se to komu líbí, nebo ne. A ještě pravil: „Jak nemá ten hoch marodit, když se u vás moc mastí, a to není zdravé pro žaloudek.“
Já jsem to poslouchal a měl jsem hrozného vzteka, že strejda s tetou mluví řeči, a přemýšlel jsem, co bych jim tak sprostého, ale hodně sprostého řekl, aby už nemluvili řeči, a pak jsem pravil, že tatínek mně zaplatí červenou čepičku pro slona, co bude mít střapec a bambulky kolem dokola, a že pan Jirsák na to spotřebuje čtyři metry sukna a zlata nejméně metrák. A ještě jsem pravil: „A ta čepice bude stát milión, tisíc a ještě stovku.“ Když jsem to pravil, tak se teta podívala na strejdu a strejda se podíval na tetu a koukali na sebe dlouhou chvíli a křivili přitom hubu a pak pravili oba najednou: „Pak se jeden diví, kam ty peníze přijdou,“ a potom ještě pravili, že to dítě to nemá ze sebe a že prokoukli tu naši politiku a že to jsou samé špičky.
Maminka se divila: „Jaké špičky, Emo? Já ti nerozumím.“
Hlasité předčítání