Brzy pak v celé zemi indické se roznesla zvěst, že královská princezna si bude brát Zilvara z chudobince a že bude slavná veselka. Povídali si o tom lidi u kupce, námořníci na lodích, cestující ve vlaku, úředníci v kancelářích, zedníci na stavbách, švadleny v šití, dítky ve školách i sbor učitelský, havíři v dolech a všichni, kdo měli ústa k mluvení. Psalo se taky o tom v novinách. Taky se mluvilo o tom, že pan maharadža je na vládnutí starý a že to Pepek Zilvar vezme za něho, což jest pro poddané velká výhoda, jelikož pod Zilvarovou vládou budou rozkvétat vědy a umění, jakož i průmysl a obchod. Neboť Zilvar z chudobince má prý otevřenou hlavu a ve všem se vyzná.
Já jsem dlouho přemýšlel, jaké to bude, až Zilvar bude sedět na trůně, a jak mu bude slušet královská koruna a jestli bude vládnout pořád pryč, nebo jenom někdy a jináč bude s námi chodit jako dřív. A když jsem oči otevřel, tak jsem hnedle poznal, že je středa, protože na rynku kvičela čuňata, husy kýhaly ga-ga-ga, kvokaly slepice, lidi mluvili a řičeli koně. Jelikož ve středu jest u nás vždycky trh a v krámě bylo mnoho lidu. A krásně svítilo slunce a po stěnách běhala zlatá prasátka, já bysem si je chtěl chytit a zavřít je do krabičky, abysem je tam měl.
A já jsem zavolal slabým hlasem: „Kristýno, podej mně papír, pero a inkoust.“
Kristýna přišla, a prý, nač to potřebuju.
Já jsem pravil: „Neptej se moc a honem přines, já musím za Zilvara napsat omluvenku, že nemůže přijít do školy.“
Ona se ptala proč a já jsem odvětil: „Jelikož se bude ženit a nechce mít skrz to neomluvené hodiny.“
Tu Kristýnu popadl smích a strkal s ní z kouta do kouta a ona se chytila za roh stolu a řvala: „Áchich, áchich, to bude moje smrt!“
„Čemu se směješ, Rampepurdo rampepurďácká?“ tázal jsem se nevrlým hlasem. „Kdybys radši místo toho áchich mně přinesla věci na psaní, abysem to napsal.“
Ona nic neodpověděla a běžela do krámu. Za chvilku přišel tatínek a ptal se, jak je to s tou omluvenkou. Já jsem mu to všecko vypověděl, a že mě Zilvar o to prosil a já jsem mu to slíbil, a pravil jsem, že Pepek je pašák ze všech největší. A on se bojí, že bude mít neomluvené hodiny, jelikož se musí ženit. A všecko jsem to tatínkovi vypravoval, nic jsem nevynechal.
Hlasité předčítání