Načež se mne pan Jirsák vyptával, co by ta červená čepice měla znamenat, a já jsem mu pravil, že je to skrz tu Indii.
Čenda se vmísil do hovoru a pravil, že by se také rád do Indie podíval, jelikož tam kyne mnohé poučení, ale že to nejde. Protože v té daleké a horké krajině snadno by mohl zhřešiti, buď ze zlosti či z roztržitosti, z pýchy či lakomství, jelikož v takové divočině se nalézá mnoho světských marností. A nejhorší jest, že by se ani nemohl vyzpovídat, protože Indie jest země pohanská, kde roste pouze koření, pohané, jakož i divá zvířata. Kromě toho musí doma vypomáhat.
Ale pan Jirsák pravil: „Co se toho vypomáhání dotejčí, z toho si nedělej hlavu, jelikož toho moc nepoděláš a veškerou práci s matkou zastanu. A co se těch hříchů dotejčí, snad se tam také nějaký velebníček najde, a když ne – jakáž pomoc! Nějak se s těma hříchama protlučeš, a až se vrátíš, tak se vyzpovídáš. Naopak já bych rád viděl, abys užil světa, všeho si všiml, nabyl vzdělání, abys měl ze všeho lepší pojem než tatík. Kdybych byl o nějakých dvacet roků mladší, tak mne tu nikdo neudrží ani párem volů.“
Čenda měl děsnou radost a pravil: „Tak vy byste, tatínku, dovolil, abych se s Bajzou vydal na cestu?“
Pan Jirsák pravil: „Jen si jdi, hochu. Mladý člověk má poznat svět a jeho mravy. Poznáš-li svět, budeš si více vážit domova. Zapakuj si pořádně všecka svoje fidlátka, aby ti nic nechybělo, a až bude čas, jdi si do té stafraholtské Indie, máš mít moje požehnání na tu cestu.“ A ještě pan Jirsák pravil: „Ale nezapomeň si vzít s sebou helikón, abys nepřišel ze cviku, a kdyby se ti mělo po domově stýskat, tak si zatroubíš nějaký veselý kousek a hned se ti kolem srdce uleví.“
***
Maminka mne pohladila a ptala se: „Jak ses vyspal, Petinko?“ Děsně jsem se podivil té otázce a odvětil jsem: „Ale maminko, jak jsem mohl spát, když jsem přece musil jít s Jumbem k panu Jirsákovi skrz tu čepičku?“ Maminka se zamyslila a neříkala nic.
I přišel tatínek z krámu, sedl si u mne na pelest a já jsem se ho otázal: „Kolik myslíš, tatínku, bude si pan Jirsák čítat za čepičku pro slona?“
Tatínek si pohladil bradu, počechral si knír a pak odvětil: „To máš různé a podle toho, není čepička jako čepička.“
Pravil jsem: „Má to být čepička nahoře se střapcem, celá zlatem prošívaná, s bambulkami kolem dokola.“
Hlasité předčítání