Když jsem přišel domů, tak jsem to všecko vypravoval, nejdřív Kristýně, pak mamince, pak tatínkovi a potom všem dohromady a tatínek pravil: „Ten cirkus nám byl čert dlužen, jelikož se z toho ještě zblázníš.“ Ale maminka pravila: „Nech ho, my jsme nebyli lepší.“
A když jsem si večer lehl, tak maminka se posadila ke mně na pelest, bylo tma a my jsme si povídali, to mám velice rád. A maminka začala vypravovat o tatínkovi, co dělal, když byl malý. Tehdá, když byl tatínek v mém věku, tak ještě s jinými hochy utekl z domova, jelikož chtěli jít do Afriky. Vzali si s sebou jídlo a dobrodružné knížky a tatínek doma odcizil cukr a knížku „Rádce pro dívky dospívající aneb Kterak si získati vážnou a trvalou náklonnost muže“. Mimoto si vzali rybářský prut a udičky, neboť se chtěli živit rybami. Toulali se celý týden, spali ve stozích a v cihelnách, četníci je hledali po celém kraji a vyptávali se všech lidí. Jenomže oni přišli sami, byli celí hladoví a otrhaní a špinaví jako cikáni.
Tatínek to slyšel, jak maminka vypravuje, a pokáral ji, že mně to povídá, a pravil, jak ten kluk může mít pak před jedním respekt, ale pak se tomu sám zasmál a udělal si: „Jó, to byly tenkrát jiné časy.“
Já jsem chtěl, aby mně to taky vypravoval, jak šel do Afriky, a tatínek toho vypravoval ještě víc a pořád si přidával, jelikož jsem se toho povídání nemohl nabažit. A ptal jsem se ho, proč si vzal s sebou do Afriky knížku „Rádce mladé dívky“, co by mu byla platná mezi divokými kmeny? A tatínek odvětil: „Co jsem měl dělat, holenku, když jsem jinou knížku neměl, a hoši by mne pomluvili, že jsem přišel s holýma rukama. Lepší něco než nic.“
Od té doby mám tatínka ještě radši, jelikož jsem si pořád myslil, že tatínek byl vždycky rozumný, ale nýčko vidím, že nebyl vždycky rozumný.
***
V ten den, co měl cirkus zahájit představení, bylo u nás veliké pozdvižení, jelikož cirkusáci táhli městem v průvodu, a byli tam koně a slon a verbloudi a šaškové a žirafa a všichni děsně troubili a bubnovali, pročež všichni obyvatelé vybíhali z baráků, aby viděli, co se děje.
Průvod táhl také kolem našich a celá rodina se postavila před kvelb a maminka měla Mančinku na rukou a Mančinka třepetala ručkama a pravila ve svém nářečí: „Oni, oni!“, což znamená koně, a tatínek se usmíval a pravil hrdě: „V našem městě se pořád něco děje, a pak ať nám někdo řekne, že jsme Zapadákov.“
Hlasité předčítání