Tato slova uslyšela jedna krasojezdkyně, co seděla na takovém docela malilinkém koníčku, a poslala tatínkovi polibek a tatínek smekl čepici a pravil: „Mámo, co bys tak tomu řekla, kdybych ti utekl s cirkusačkou?“ a maminka ho pleskla a pravila: „Nestydíš se trochu, starý šplechto, před těmi dětmi?“ a tatínek se smál a pravil: „Oho!“
Já jsem zpozoroval v průvodu Kasalického Alfonse, on seděl na verbloudu a měl takovou krásnou kazajku, celou zlatém pošitou a ruku měl v bok a tvářil se velice hrdě a já jsem tahal maminku a tatínka za rukáv a křičel jsem: „To je Alfons, co chodí do naší třídy,“ a pustil jsem se za průvodem a pořád jsem křičel: „To je Alfons, co chodí do naší třídy!“, aby to všichni obyvatelé věděli, a ukazoval jsem na Kasalického prstem. A všichni hoši, ti, co spolu mluvíme, i ti, co spolu nemluvíme, utíkali za průvodem a taky Ješiňáci a Habrováci a jiní nepřátelé a byl z toho velký křik, který byl slyšen v celém okolí.
A když jsem utíkal, tak jsem najednou zpozoroval, že se mnou utíká Eva Svobodová, pročež jsem ihned přestal na Alfonse prstem ukazovat, aby se jí nezalíbila jeho kamizolka zlatem prošívaná, a ukazoval jsem na slona, na němž seděla jedna slečna a měla v uších zlaté peníze a na hlavě turban. Eva Svobodová pravila: „Víš, Péťo, my spolu budeme chodit do cirkusu,“ a já jsem odvětil: „Beze všeho, ale dneska musím jít s našimi,“ a ona odvětila, že dneska půjde také s tatínkem a maminkou, což se právě šikuje, aspoň se v cirkuse uvidíme. I pravil jsem: „To se vr!“ a pak jsem zase utíkal a křičel, Eva také utíkala a křičela, tak jsme křičeli oba.
A příšerně jsme se nasmáli šaškům, kteří vám měli takové malinké kloboučky a děsně široké kalhoty, do nichž by se vešlo nejméně pět hochů z naší třídy. Měli také červené nosy a bílou tvář a širokou hubu a pořád klopýtali a mluvili blbě, a když uviděli nějakou slečnu, tak smekali kloboučky a holky děsně kvičely po holčenčím způsobu.
Na náměstí stál pan Fajst, docela nic se nesmál, ale smutně pokyvoval hlavou a pravil pomalým hlasem Kozí Kuncce, která seděla pod parapletem a prodávala jablka: „To jest ohavnost spuštění,“ a Kuncka odvětila: „Však se Pánbůh na tu rozkoš dlouho dívat nebude, to ať si nikdo nemyslí, jelikož Pánbůh má těch rumrejchů plné zuby.“
Hlasité předčítání