Bejval vyložil, že vedou povoznictví, a pan maharadža se ho ptal, kolik mají koní a kolik takový kůň spotřebuje ovsa, a Bejval odvětil, že neví, že by se na to musil zeptat Jakuba.
Pak jsem přišel na řadu já a pravil jsem velice směle, dívaje se panu maharadžovi do očí, že máme koloniál a že můžeme zákazníkům posloužit vším druhem zboží, jelikož náš sklad jest dobře zásobený, a pan maharadža na to pravil, že tento obor se pomalu nevyplácí, jelikož jest velká konkurence, a ještě se tázal, kolik je nás dětí, a já jsem odvětil, že jsme tři, Ladislav jest už kupecký mládenec a už mu rostou vousy, pak přijdu já a Mančinka je nejmenší a už se chytá a brzy bude běhat.
Pan maharadža na to pravil: „Cs – cs! Tři děti – to se tvůj pan otec má co ohánět,“ a já jsem pravil, že se vůbec neohání, ale že stojí za pultem a odbejvá lidi.
Čenda Jirsák na páně maharadžovo vyptávání pravil, že doma mají výrobu čepic a papučí, že tatínek také v muzikantském sboru troubí bombardón a helikón a Čenda sám také troubí helikón a hraje na housle a chodí velebnému pánovi milistrovat.
A pan maharadža vážně pravil: „To rád slyším, můj synu, že jseš milistrantem a že pěstuješ hudbu, jelikož hudba zušlechťuje duši.“
I obrátil se na Evu Svobodovou a otázal se: „A co nám poví ta hezká panenka?“
Eva pravila, že mají cukrářství, a pan maharadža pravil, že si to hned myslil, že Eva jest ze sladkého řemesla, jelikož je taková růžová slečinka, jako by byla udělána z mandlového těsta. Eva děsně se začervenala a zapípala po holčenčím způsobu.
Tak jsme mluvili řeči a jedli přitom cizokrajné ovoce, ale pan Brabec pil kořauku a byl na to hrdý, že dáváme správné odpovědi.
Odněkud přiběhly fialové a bílé tečky, a to je vždycky, když na mě přijde to těžké myšlení, tečky se hemžily jako mravenci a já jsem zavřel oči, abysem si mohl v hlavě srovnat, co jsem viděl a slyšel.
Když pak jsem oči otevřel, tak nade mnou stál tatínek a díval se, maminka se taky dívala a pan doktor mne držel za ruku a něco mluvil, čemu jsem nerozuměl, bylo to jako glu-glu-glu, jako když na plotně bublá voda.
A já jsem se otázal: „Je to pravda, tatínku, že máš velkou konkurenci?“
Hlasité předčítání