To se mně zalíbilo a pravil jsem, že jistojistě přijdu. On však pravil, že nikomu nesmím ten vynález prozradit, a já jsem se zadušoval a na to zadušování jsem se zatahal za ucho a vyplázl jazyk, aby to bylo jisté. Tak jsem doma nic neřekl a hnedky druhý den jsem běžel k cirkusu, ale kdo tam nebyl, Bejval Antonín tam byl a Éda Kemlink i Čenda Jirsák, on jim to Zilvar vyslepičil, jelikož mu dali za to plnou kapsu burských oříšků, kudlu, nápletku na bič a dva šroubováky.
Ale já jsem nic neříkal, jelikož mně to bylo fuk, a každý z nás popadl konev nebo putýnku a běhali jsme k hydrantu pro vodu. A jak jsme tak tu vodu nosili, tak se mezi nás připletl Otakárek Soumarů, že by chtěl taktéž nosit vodu, a my jsme mu pravili, že by neměl, jelikož je bohatý, a kdyby to prasklo, tak bude mít doma malér. On však nabíral do bréče, a tak jsme ho nechali.
A když jsme tu vodu nosili, tak jsem viděl zas tu krasojezdkyni, co mám na pohledu, ale ona nebyla docela nic krásná, ale měla mikádo rozcuchané jako vrabčí hnízdo a chodila jen tak a máchala v neckách prádlo, čemuž jsem se neobyčejně divil. A ten pan důstojník byl jenom v kaťatech, kouřil retko a štípal dříví a vrchní cirkusák pan signore Rudolfi seděl na obráceném vozejku a uviděl Otakárka Soumarovýho a pravil, aby mu skočil naproti pro jednu zrzavou vodu, a ještě mu pravil: „Ne, ty prcku, abys upíjel, to bych ti musil vyprášit kanduš,“ a Otakárek pravil, že neupije, a utíkal pro pivo.
A my pořád nosili vodu a já se koukal, jak pije slon, a divil jsem se, že toho vypije takovou sílu, také verbloudi hodně pili, ale už méně, a koně pili ještě méně, ale dohromady dost. Mezi námi pak chodil Kasalický Alfons s rukama v kapsách jako jednospán a pořád nás pobízel vece: „Tak, mládenci, tužte se a friško! friško! cito! cito! a šupito presto!“, pročež jsme nosili jako blázni. A Eva také nosila.
Já jsem pravil, že verbloud jest koráb pouště, jelikož jsem to četl v jedné knížce, ale hoši pravili: „To si nech, to my víme dobře,“ a já jsem pravil: „Já vám to nepovídám, já to povídám jenom Evě,“ a Eva mně pošeptala, že jsem ze všech nejchytřejší, pročež mně zase přinese mejdlíčko.
Mezitím Otakárek přinesl pivo, vrchní cirkusák se napil a pravil: „Brr, ta bere!“ a Otakárek se hned k nám přidal a pilně nosil vodu. Ale co se nestalo, ona najednou přiběhla slečna vychovatelka a utíkala tak rychle, že měla klobouk našišato, a křičela v cizím nářečí: „Ježíšmarjá!“ a ještě něco, jelikož byl Otakárek celý zacákaný, a počala vrchnímu cirkusákovi rychlým hlasem nadávati.
Hlasité předčítání