Když jsme přijeli na místo, tak pacholci začali skládat, a pan Kukrle skákal kolem toho jako opice a úpěnlivě křičel: „Jezuskonte, lidi, vemte to naštorc, vy mně to všecko rozmlátíte a jak já k tomu přijdu, abych škodoval?“
Pacholci odvětili: „Pane oficiále, neráčejí se nám tu vrtět jako žid na pekáči a radši koukají, aby viděli.“
A Jumbo pravil: „Jsem žádostivý, jak se toho, mládenci, chopíte.“
Pacholci pravili: „To je práce, inu, inu mordyjánská,“ a Jumbo pravil: „Jděte mi od toho pryč, já se do toho vložím sám.“ Pacholci se usmívají: „Uvidíme, Jumbo, jak obstojíš.“
Leč Jakub jakožto nejstarší z nich pravil: „Jenom, hoši, učiňte, jak Jumbo míní, on má z toho nejlepší pojem.“
A taky jo: Jumbo nejdřív popadne šicí stroj, vyzdvihl ho chobotem jako pírko, pak se ujme cinkostnu[21], načež vezme kredenc, zrcadlo, postele, bral to z vozu, jako pekař pecny do pece sází, jiný by se při tom ňáko zapotil a tělo si namohl, ale Jumbo jakoby nic, a ještě se k tomu usmívá svýma chytrýma očičkama.
Pacholci stojí tu jako svatý Ján na mostě, jsouce z toho celí pryč, diví se neobyčejně a praví: „Inu, inu, toť, toť, máš to, hochu, sílu sílovatou, Pánbůh požehnej, my bysme s tím nebyli hotovi do večera večeroucího a ty jseš s tím hotový našup.“
Jumbo na to nic neřekl a myslil si své, ale já jsem byl na něho velice hrdý.
Když byli se vším sakumprask hotovi, tak pan Kukrle dal pacholkům na kořauku, ale Jumbovi, jelikož sloni kořauce nehoví, daroval pytel jablek, a Jumbo se slušně poděkoval a byl velice rád.
Potom jsme šli domů a Jumbo dal tatínkovi do pořádku celé skladiště, na dvoře narovnal prázdné bedny, aby to pěkně vypadalo, a tatínek pravil: „Pak se řekne slon. Je to jenom němá tvář, ale každý by si z něho mohl vzíti příklad. Je vidět, že byl odmalička dobře vedený.“
A Jumbovi za všecko patřičně poděkoval, ale Jumbo pravil: „Není zač, pane Bajza. To já rád přiložím chobot k dílu, když se mi naskytne příležitost. Kvůli tomu mne neubude. Jak praví přísloví: V práci a vědění jest naše spasení.“
Načež jsme si sedli s Jumbem na dvorku a já jsem mu četl velice krásnou detektývku jménem „Znamení čtyř“ a slon naslouchal velice pozorně a rozvážně kýval hlavou a říkal: „To jsou věci, ani se jednomu nechce věřit. Jsem zvědav, jestli toho vraha dostanou. Patřilo by mu to, aby si podruhé nedovoloval.“
Hlasité předčítání