Všichni nás chválili, že jsme si statně počínali, a taktéž od pana učitele jsme dostali pochvalu, jelikož pravil, že jsme se svými činy zapsali zlatým písmem, a Čeněk Jirsák se hlásil, a když byl vyvolán, tak pravil, že se nejvíc zapsal, protože všechny bližní zachránil. Pan učitel se zasmál, my jsme se všichni hlučně zasmáli a Jirsák měl děsného vzteka.
A když bylo po velké vodě, tak jsme se kamenovali, Jirsák začal, a pak jsme se mlátili penálama a dospělí pravili: „Fuj, to jste školní mládež!“ a my jsme teda šli dál a pak jsme se zase mlátili.
A když jsme šli do houslí, tak mně Jirsák dal futrálem přes hlavu a pravil: „To máš za toho Krakonoše,“ a já jsem mu taky dal futrálem přes hlavu. A dali bysme si víckrát futrálem přes hlavu, ale on se pan Rektorys, co k němu chodíme do houslí, díval z okna a křičel: „Kluci miliónský, jestli se mně v tu ránu nepřestanete šťuchat, tak pošlu pánům rodičům pár řádků.“ Pročež jsme toho nechali a já jsem pravil Jirsákovi: „Máš to jenom půjčené,“ on taktéž pravil, že mám to jenom půjčené, a my oba věděli, že se budeme musit prát až do úplného rozhodnutí.
Pročež jsem se zařekl, že s Jirsákem už nebudu chodit, jelikož je takový, a řekl jsem to Bejvalovi a ten pravil, že s ním taky nebude chodit a žádný hoch s ním nebude chodit, ať si chodí sám, a když bude dolejzat, tak mu řekneme, ať nedolejzá.
***
A bylo pořád krásněji, všechno se zelenalo, kvetly třešně, a když študenti hráli v hospodě pilijár, tak si svlékali kabát. A jednou vám, bylo to hnedle k polednímu, chodil pan Dušánek, co je na obci, po městě, a měl pod paždí plakáty, jakož i hrnek s mazem a štětku. Zastavoval se před každým nárožím a my hoši, co spolu mluvíme, jsme chodili za ním, jelikož jsme byli žádostiví, co to bude. Bejval Antonín byl ze všech nejžádostivější a ptal se: „Pane Dušánku, co to bude?“ a pan Dušánek odvětil: „Kuš, a jdi domů, maminka ti bude hledat blechy,“ a i jináč mluvil dosti sprostě, poněvadž mu vítr bral plakáty.
A když nalepil jeden plakát, tak to byl ohromně veliký plakát plný obrázků, a my jsme četli:
Pozor!
Jen několik dní!
Grand – Cirkus Rudolfi!
Světová senzace!
Potom tam bylo napsáno tiskacími písmenami, že Grand-cirkus Rudolfi veškerému zdejšímu P. T. obecenstvu na vědomost dává, že je ten největší cirkus na světě, jelikož má zaručeně nejvybranější program, který zcela uspokojí všechny znalce.
Hlasité předčítání