„Také jsou tam tygři.“
„Co je mně po tom? Já s tygrem nemluvím, jelikož se s každým padouchem nekamarádím.“
Jumbo se zamračil a byl velice mrzutý. Abysem ho z toho vyvedl, tak jsem se začal vyptávat na jeho rodinu.
Tu se Jumbo velmi nafoukl a pravil hrdě, že jeho otec byl nejprvnějším dělníkem v přístavě a jeho slovo platilo, jelikož byl nade všemi slony postavený.
„A co ostatní příbuzenstvo? Strejdové, tety, bratranci, sestřenice a švagři?“
Jumbo cosi zamumlal, že celá jeho přízeň nestojí za fajfku tabáku, jelikož se k němu nepěkně zachovala. Jsou to sloni, jak se říká, jenom pro sebe a jeden od nich neužije nic dobrého.
Když jsem se ho zeptal na dědečka, tu se Jumbo zarděl, mlčel zarytě a kreslil si cosi rypákem do písku. Nedal jsem se odbýt a pořád jsem se ptal na dědečka, jelikož jsem tušil nějaké rodinné tajemství.
Konečně se Jumbo naklonil k mému uchu, rozhlédl se opatrně na všechny strany a zašeptal: „Můj dědeček, sahibe, byl divoký, ale prosím vás, neříkejte to nikomu, aby nebyly řeči.“
Pak už se sám od sebe rozpovídal a jeho vzpomínky byly zajímavé. Jumbův dědeček se proháněl se svým stádem po džungli a všecko pustošil, dělal škodu, jedl lesní plodiny a pil z potoka, vůbec nic ušlechtilého neznal, vědy a umění mu byly cizí, neboť byl úplně nevzdělaný. Teprve otec pocítil touhu po něčem vyšším a chtěl poznat svět. Navštěvoval školy a také synovi poskytl vzdělání.
Mluvil mnoho a já jsem takřka visel na jeho rtech. Když dokončil, tak si povzdychl: „Zkusil jsem mnoho protivenství, že to není k uvěření.“
Já jsem pravil, že bysem se rád podíval do Indie, jelikož bysem odtamtud poslal panu učiteli pohlednici a on by ji nechal po třídě kolovat. Jumbo o tom nechtěl nic slyšet, a tak jsme se hádali a já jsem pravil, že když je takový, tak s ním nebudu chodit. Jumbo ohrnul pysk a pravil: „Nevídáno!“
Pak jsem o té Indii mluvil ještě s Édou Kemlinkem, ten byl hned pro to, pak jsem mluvil s Tondou Bejvalem a on byl taky pro to a pravil, že bysme měli zarazit spolek, a ještě pravil, že tam budeme lovit tygry, jakož i jinou divokou zvěř, abysme přivezli kožišiny.
Tak jsem jednoho dne opět začal o tom s Jumbem a on pravil, že by teda byl tak dalece pro to, ale když už má do té Indie jet, tak mu musím koupit červenou čepičku.
Hlasité předčítání