A já jsem pravil: „Víš, tati, já velice rád stůňu, jelikož pak dostanu malinovku. Až přijde pan doktor, tak mu řekni, aby mně předepsal hodně sladkou meducínu. Když budu mít sladkou meducínu, tak budu stonat tak dlouho, jak pan doktor bude chtít, mně je to jedno.“
Tatínek se usmál a pravil, že jsem velký mudrc, maminka se taky usmála, a já jsem byl rád, že jsou veselí, a ještě jsem pravil: „Ať sem přijde Kristýna, já jí to taky musím vypravovat.“
Kristýna přišla z kuchyně a stála před postelí a utírala si ruce do zástěry a já jsem pravil: „Víš, tos měla vidět. Oni si mysleli, že nad námi zvítězí.“
„Kdo si myslil, že nad vámi zvítězí?“ ptala se Kristýna.
„No, Ješiňáci, že se tak hloupě ptáš. Ale Jumbo vynalezl takový ohromný vynález, pročež oni ohromně zapáchali.“
„Jaký vynález? Kdo je Jumbo? A kdo zapáchal?“ ptala se Kristýna a začala se strašlivě chechtat.
Maminka poslala Kristýnu do kuchyně, upravila mně podušku pod hlavou a pravila: „Nemluv, Petinko, a odpočiň si.“
Tak jsem teda už nic nemluvil, ale zavřel jsem oči a myslil jsem na to, že musím Jumbovi koupit takovou hezkou červenou čepici.
***
Tu hezkou červenou čepici Jumbo pořád chtěl, a když už jsem myslil, že na ni zapomněl, tak začal znovu mořit, dupal a kňoural: „Já tu hezkou červenou čepičku chci, já ji potřebuji, já ji musím mít.“ A že musí být s černým střapcem, kolem dokola zlatem vyšívaná, zrovna taková, jakou má hostinský od Zlatého havrana. A pořád chodil za mnou a bručel: „Darujte mně červenou čepičku, sahibe,“ až jsem dostal zlost a pravil jsem: „Nedolejzej, Jumbo, nejseš už malé dítě.“
Musím však říci, že jsem ho sám na tu myšlenku přivedl, jelikož jsem chtěl, aby mně vypravoval o Indii. Pozoroval jsem, že se mu do toho nějak nechce, ale když jsem jinak nedal, tak mluvil, ale dost nerad.
„Co pořád na té Indii máte?“ mluvil nevrlým hlasem. „Tam nic není. Jenom úmorné horko, prach a nakažlivé nemoci. Ani bruslit, ani sáňkovat se tam nedá.“
„Ale jsou tam banány,“ namítl jsem.
„Banány by byly, ale co z toho?“
„Banány a ananasy a všecko.“
„Ananasy jsou tam také,“ připustil Jumbo, „ale všecko toto ovoce se obdrží i zde v každém obchodě.“
„Naši to nevedou,“ pravil jsem, „my máme pouze fíky, datle, svatojanský chléb a sladké dřevo. Ó, v Indii jest velice krásně a jsou tam nádherní motýli.“
„Motýli tam, sahibe, jsou, ale co z toho? Já si nedělám sbírku. Také ovšem jsou tam rozličné květiny nevídaných barev a tvarů. Pro toho, kdo si dělá herbář, je to výhoda, ale já si herbář nedělám. Rostlinopisem se nezabývám. Já spíš takhle něco k snědku.“
Hlasité předčítání