Safírová jehla s tichým šuměním dojela na konec. Klap, klap, klap.
Theodor zvedl ruku, ale chvíli mu trvalo, než nahmatal páčku brzdy. Zastavil stroj.
V dílně U Ztraceného času bylo ticho, ale už to nebylo ticho hrobky. Bylo to ticho po bouři. Ticho, ve kterém se rodí něco nového.
Klára plakala. Slzy jí tiše stékaly po tvářích, kapaly na ošoupaný svetr, a ona se je nesnažila zastavit ani skrýt. Theodor jí nepodal kapesník. Věděl, že některé slzy se musí nechat dopadnout na zem, protože mají svou práci. Sám cítil svíravý tlak v hrdle, o kterém si myslel, že už ho dávno neumí vyprodukovat. Najednou mu jeho plná dílna mrtvých věcí připadala… těžká. Roky se schovával za cizí minulost, protože ta jeho vlastní ho zklamala. Hermeticky se uzavřel do izolace, přesně jak to vyčítal své bývalé ženě. Udělal přesně to, před čím Johanka před sto deseti lety varovala Jakuba.
„Udělal to?“ zeptala se Klára po dlouhých minutách třesoucím se hlasem. „Poslechl ji?“
„To už vosk neřekne,“ odpověděl Theodor tiše. Opatrně sejmul dvanáctý váleček, uložil ho zpět do fialového sametového lůžka a zavřel víko třešňové skříňky. Bříšky prstů přejel perleťový monogram J. K. „Ale vzhledem k tomu, že jste dnes tady, slečno Kláro… že jste se vůbec narodila a že jste nevyhodila tu skříňku do popelnice… myslím, že nakonec to okno přece jen otevřel. A šel dál. I když to asi chvíli trvalo.“
Klára se podívala na skříňku a pak na Theodora. Její oči, ač zarudlé a uslzené, ztratily tu bezednou únavu, kterou do dílny před pěti dny přinesla. Vypadala, jako by právě odložila obrovské břemeno, o kterém do té doby ani nevěděla, že ho nese.
Pomalu vstala a začala si natahovat svůj béžový trenčkot.
„Kolik vám dlužím, pane Šímo? Za tenhle… poslech.“
„Už jsme si to vyjasnili,“ zavrčel Theodor, ačkoli to znělo spíš jako odkašlání. „Peníze jsou vulgární. Byla to práce pro mého dědečka. A vy jste uvařila čaj.“
Klára se zastavila ve dveřích, ruku na klice pod tím uřvaným, rezavým kusem plechu, který hrál roli zvonku.
„Budu ty válečky potřebovat ještě někdy přehrát. Až zase… až zase přijde období, kdy budu mít pocit, že nemůžu vstát z postele.“ Podívala se na něj a na tváři se jí objevil ten křivý, vějířkový, ale tentokrát už skutečný úsměv. „A vzhledem k tomu, že vy máte ten reverzní adaptér… myslíte, že bych mohla občas přijít zkontrolovat, jestli na vosk nesedá prach? Můžu přinést lepší sušenky.“
Nápad – ★★★★★
Myšlenka fonografické archeologie a mechanického šifrování pomocí obráceného chodu vodícího šroubu je naprosto brilantní a neotřelá. Skvěle jste propojil technické detaily starých strojů s hlubokým lidským příběhem. Paralela mezi historickou tragédií na voskových válečcích a vnitřní izolací obou současných hrdinů funguje dokonale a dodává povídce silný přesah.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra doslova kape z každé řádky – od vůně terpentýnu a včelího vosku až po pohlcující šumění sto let starého záznamu. Dokázal jste vybudovat neuvěřitelně silné emoce, aniž by text sklouzl k lacinému patosu, což je u takto romanticko-tragického tématu mistrovský výkon. Kontrast deštivé, ponuré Prahy a intimního, hřejivého prostoru dílny vtáhne čtenáře od první věty a nepustí ho až do konce.
Provedení – ★★★★★
Stylisticky jde o mimořádně vyzrálý text s bohatou slovní zásobou a naprosto přirozenými, jiskřivými dialogy. Metafora o lidech, kteří chtějí těsnění v podobě plastových oken, zatímco Theodor potřebuje průvan dějin, je hodná publikovaného spisovatele. V textu se sice v závěrečné třetině objevila drobná technická chybička (slovo „šeptám“ má začátek napsaný azbukou jako „шепtám“) a občas se kvůli formátování slily odstavce přímé řeči do jednoho, ale při takto strhující čtivosti jde o naprosto zanedbatelné detaily.
Celkové hodnocení:
Tato povídka vysoce překračuje běžný rámec amatérské tvorby a směle by se mohla měřit s profesionálními literárními texty. Máte obdivuhodný cit pro jazyk, tempo vyprávění i budování charakterů – postavu bručounského Theodora si čtenář zamiluje okamžitě. Konec příběhu přináší nádhernou katarzi, která dojme a pohladí po duši. Rozhodně v psaní pokračujte, máte obrovský vypravěčský talent!