Theodor si pomalu nasadil na čelo hodinářskou lupu. Stáhl si ji přes oko a zadíval se na ni jako zkoumavý hlubinný tvor, který právě zvažuje, zda opustit svůj bezpečný příkop.
„Dveře nebudou zamčené, slečno Kláro. Což z fyzikálního hlediska znamená, že jsou průchozí.“
Klára přikývla. Zvonek s drnčivým, uřvaným zařinčením oznámil její odchod.
Theodor Šíma osaměl. Chvíli jen stál a poslouchal tikot svých desítek opravených hodin. Pak vstal od masivního dubového ponku, přešel ke vchodovým dveřím a pomalu, velmi pomalu, pootevřel horní větrací okénko, které bylo zamčené nejméně od jara roku 2001.
Do dílny vnikl studený, mokrý vzduch. Chutnal po podzimu, po mokrém asfaltu a po zítřku. Theodor se zhluboka nadechl a vrátil se ke svému stolu.
Venku po pěti dnech konečně přestalo pršet.
Nápad – ★★★★★
Myšlenka fonografické archeologie a mechanického šifrování pomocí obráceného chodu vodícího šroubu je naprosto brilantní a neotřelá. Skvěle jste propojil technické detaily starých strojů s hlubokým lidským příběhem. Paralela mezi historickou tragédií na voskových válečcích a vnitřní izolací obou současných hrdinů funguje dokonale a dodává povídce silný přesah.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra doslova kape z každé řádky – od vůně terpentýnu a včelího vosku až po pohlcující šumění sto let starého záznamu. Dokázal jste vybudovat neuvěřitelně silné emoce, aniž by text sklouzl k lacinému patosu, což je u takto romanticko-tragického tématu mistrovský výkon. Kontrast deštivé, ponuré Prahy a intimního, hřejivého prostoru dílny vtáhne čtenáře od první věty a nepustí ho až do konce.
Provedení – ★★★★★
Stylisticky jde o mimořádně vyzrálý text s bohatou slovní zásobou a naprosto přirozenými, jiskřivými dialogy. Metafora o lidech, kteří chtějí těsnění v podobě plastových oken, zatímco Theodor potřebuje průvan dějin, je hodná publikovaného spisovatele. V textu se sice v závěrečné třetině objevila drobná technická chybička (slovo „šeptám“ má začátek napsaný azbukou jako „шепtám“) a občas se kvůli formátování slily odstavce přímé řeči do jednoho, ale při takto strhující čtivosti jde o naprosto zanedbatelné detaily.
Celkové hodnocení:
Tato povídka vysoce překračuje běžný rámec amatérské tvorby a směle by se mohla měřit s profesionálními literárními texty. Máte obdivuhodný cit pro jazyk, tempo vyprávění i budování charakterů – postavu bručounského Theodora si čtenář zamiluje okamžitě. Konec příběhu přináší nádhernou katarzi, která dojme a pohladí po duši. Rozhodně v psaní pokračujte, máte obrovský vypravěčský talent!