Povídka

Den, kdy jsem málem přišel o život
Četba díla zabere cca 11 min.

Mimo jiné jsme taky chodívali na místní přehradu. Snil jsem o tom, že tam narazíme na nějaké holky. Machrovali jsme se skoky do vody. Ačkoliv jsem měl vždycky koudel u prdele, překonal jsem se a skákal z boudy, která trčela nad vodu, jako by se nechumelilo. Jednoduše jsem neměl tu odvahu říct, že prostě neskočím. Bylo to pěkných šest sedm metrů. Člověk se vždycky potopil pod hladinu, až ucítil, jak je voda studenější. Přišlo mi to vždy jako věčnost, než jsem se vylovil na hladinu.

U té boudy bylo často i molo. Čas od času se někdo rozhodl, že ho odváže ode dna a dopluje s ním na druhý konec přehrady. Dělali to ti starší. To molo bylo fajn. Mělo skokanský můstek a velkou plošinu. Holky se na něj vždycky rozvalily a opalovaly se, zatímco my jsme kolem nich běhali, skákali do vody, lezli z ní, smáli se, dobírali si je. Byla to doba, kdy mě vůbec nic netrápilo. Nějaká škola, budoucnost, vztahy, hypotéka, kariéra. Všechno mi bylo volné. Nic mou hlavu nezatěžovalo víc než touha po dobrodružství a vagíně.

Dojeli jsme toho dne ke břehu na opačném konci. Měli jsme v plánu cosi pogrilovat. V batohu měl každý trochu párků, sem tam nějaké pivo. Seskočil jsem z rámu kola, které ovládal Jakub a od břehu se zadíval na vodu. Molo bylo od nás dobrých sto metrů.

„To molo je úplně vzadu!“ říkal jsem a ukazoval prstem.

„Nevadí. Doplavem pro něj a přitáhnem ho blíž,“ zněla odpověď.

Všichni se automaticky svlékli do plavek a dali se do plavání. Tedy až na Jakuba. Ten měl od mala revma v koleni, a tak zůstal na břehu. Dokonce jsem uvažoval, že bych tam zůstal s ním. Pravda, nebyl jsem dobrý plavec. Ve skutečnosti jsem měl z plavání dost nahnáno. Skočit do vody a pak z ní vyplavat nebyl problém. Ale když jsem měl plavat trochu dál, začínala mě objímat úzkost a chvilku na to jsem už nabíral vodu do plic.

Jenomže jak jsem viděl, že všichni naprosto bezstarostně plavou, navíc mě k tomu sám Jakub pobídnul, rozhodl jsem se, že poplavu taky. Plaval jsem prsa. Vypadal jsem u toho jako stará bába. Někteří už byli dávno na molu a skákali do vody. Slunce se odráželo od malinkých vlnek přehrady a já dělal všechno možné, abych zase nezpanikařil.

Nakonec jsem se tam dostal. Vyškrábal se na jeho palubu, lehnul si a lapal po dechu. Přišel ke mně jeden z kamarádů, říkalo se mu Hřydel, a poradil mi, že když nebudu moct, mám si lehnout na záda a kopat.

Když nás přestalo skákání do vody bavit a zároveň začaly srát Ovádi, kteří nás užírali za živa, rozhodlo se, že molo přitáhneme ke břehu. Skočili jsme tedy do vody a podplavali jej. Vznášelo se na takových plechových sudech. Mezi nimi byly mezery. Každý zaujal svou pozici a společně jsme molo vedli ke břehu. Po nějaké době ale někdo prozřel, že se snažíme zbytečně. Prostě jsme stáli na místě. Lukáš se chopil řetězu a potopil se k němu. Za chvilku se vynořil a řekl větu, která mi nebyla moc po chuti. „Je to na hovno. To molo je přikotvené ke dnu. Nejde s tím pohnout. Musíme zpátky doplavat.“

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

3 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
xanynom
Host
xanynom
2 měsíců před

Docela jsem se vžila do tvé situace, kdy Ti doslova smrt dýchala do obličeje. Dobře napsáno:-), na ten pocit člověk nikdy nezapomene.
Máme společné kamarády a příběhy z dospívání..,akorát za chytřejšího považuji Lukáše, Jakub je chytrý sobeckým způsobem.🙃
Piš určitě dál, tvůj styl se mi libí.👏

Jaroslava
Host
Jaroslava
5 měsíců před

Dobrý

Velikost textu
4.5/5 (2)
Velikost textu
4.5/5 (2)
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

4.5/5 (2)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Nechci ještě zpátky k obrovi! Seděla jsem u Děsmana a povídala mu všechno,co se mi minulou noc ...
  Jestli bylo na světě místo, kde nikdy nepřestalo pršet, bylo to zrovna tohle město. Takové...
Beze stínu Autobus se sunul sluncem prozářenou podzimní ulicí. Venku tančily lístky ve zlatavých ...
Déšť bubnoval na sklo okna, kapky stékaly v nepravidelných proudech a tvořily na skle chaotickou s...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
  Se stromy si hrál jemný vítr. Z kašny proudila voda střídajíc jedny a druhé proudy. Na...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Zlatovláska
Byly dvě. Stopovaly u silnice kousek za městem. Vracel jsem se z úspěšného obchodního jednání ...
Vyznání krásné a sebevědomé ženy   Vždycky, když něco dělám, říkám si Horákov...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...
  Každé léto trávil Viktor na venkově u své babičky. Byl to statek poblíž lesa. Žádní s...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

1.Koho nechci potkat? Když mě obr přivedl k němu do hradu v Temnovišti, tvářil se zamyšleně,ani...
Moranova královna Lucinda u obra v Temnovišti vážně onemocněla a doposud se s nemoci nevzpamatovala...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
S obrem u stolu. Obr se na mě za to,co se stalo u Morana na oslavě zlobil! Sotva mě donesl do svého...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
Nové dobrodružství ze snů Rogas se zlobí Byl chladný večer, když jsem se objevila na prahu ...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
1. Ve skrýši u Děsmana Seděla jsem znovu u Děsmana v jeho stáré zaprášené skrýši.Vzduch byl ...
Zpátky u Děsmana Zdálo se, že tady se čas zastavil. U Děsmana v jeho skrýši vypadalo všechno st...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
  Rozrazily se dveře obchodu. Jednoho z bratrů držel prodavač za límec a tlačil s ním to...
V dalším příběhu ze snů jsem byla znovu v tom domě,ale tentokrát jsem nikoho nevyděsila,procház...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku