Zašklebil se na mě tak provokativně, že jsem měla chuť mu něco odseknout,ale zatvářila jsem se nešťastně:
„Ale mě to s Normanem nebaví,” řekla jsem trucovitě. „Chci jiného hlídače!”
Obr pozvedl obočí a zabručel: „Napřed to zvládni s Normanem až do úplňku. Potom ti dám na výběr. Ale slib mi—žádné útěky už!”
Obr mě zvedl do náruče—slíbila jsem mu všechno,co chtěl slyšet,jen abych měla klid. Pak mě vzal sebou do lázně, kde jsme chvíli odpočívali.
2. Vzácná návštěva
Z klidu nás však vytrhlo troubení od brány. Obr hned poslal Ohyna, aby zjistil, co se děje. Když se vrátil, byl celý překvapený.
„U brány byl Moran s paní Karmínou a její družinou,” hlásil Ohyn. „Pozval jsem je dál, chtějí s tebou mluvit, můj pane!”
Ínemak na Ohyna zahučel:
„Jdi se postarat o hosty, hned přijdu.”
Pak se otočil ke mně a varovně přimhouřil oči a přísně zavrčel:
„Opovaž se na všechny zase tak civět!”
Vyzvedl mě z vody a přehodil přes mě přehoz,při tom mě varoval:
„Jinak tě rovnou odvedu k Normanovi do léčírny!”
Tak jsem na to kývla.Obr mi poručil, ať se převléknu do černých šatů, a pobízel mě, abych si pospíšila a nezdržovala.
U stolu jsem se snažila být nenápadná a na nikoho se příliš nedívat, aby se obr znovu nenaštval. Paní Karmína pozvala krále Morana na turné. S nadšením o tom vyprávěl, jak se těší, a jak se vlastně přišli rozloučit, protože se nějaký čas neuvidíme.
Obr si s Moranem i Karmínou připíjel a spokojeně pokýval hlavou.
„Dobře sis to naplánoval…!”
Pak se smíchem dodal: „Až se to dozví Norman a jeho dcera, puknou závistí a vztekem! Snad je to časem přejde… i když si tím nejsem jistý. Mimochodem, víš, co se zase přihodilo Normanovi?”
Rozesmál se, ale Moran jen zakroutil hlavou.
„Nevím,” přiznal. „Od oslavy jsem ho neviděl. Vzal jsem paní Karmínu na svou loď, pak do svého paláce, a má dcera ji také pozvala k sobě. Tak jsme byli mimo dění.”
Obr zavrčel: „Asi za ním raději zajdi do léčírny.”
Moran zamrkal a zvědavě se zeptal: „Co tam zase dělá?”
Ztěžka si povzdechl, pak pokývl. „Ale jo… zajdu se za ním před cestou rozloučit. I s paní Karmínou?”
Karmína se na něj usmála a její hluboký hlas se nesl místností.
„Ráda tě doprovodím do léčírny za Normanem. Určitě je dobré se s ním před cestou rozloučit.”
Ohyn doléval všem poháry a tajně jsme se na sebe podívali,ale obr si toho musel všimnout,najednou se moc naštval. Vztekle mě praštil, až jsem spadla pod stůl. Prudká bolest mi vystřelila do hlavy, právě tam, kde jsem měla už bouli z pádu.
„Já tě varoval!” rozeřval se.
Než jsem stihla něco říct, popadl mě a zafuněl: „Jdeš do vězení a hotovo!”
3. Protivný Zolty
A tak jsem zase skončila v hradním vězení.
Hlasité předčítání