Povídka

Další noci po úplňku
Četba díla zabere cca 25 min.

Zolty se mi posmíval, ale neměla jsem náladu se s ním nijak bavit. Bylo mi to líto. Chvíli jsem brečela a přemýšlela, jak si toho vůbec mohl obr všimnout—že jsem se podívala na Ohyna, když se předtím díval tak dlouze a obdivně na Karmínu? Jak mě to nebaví tu zase trčet!

Na chvíli jsem zdřímla,pak mě ale Zolty polil studenou vodou s kýblu,až jsem na to zapištěla.Zolty u mříží se na mě protivně šklebil:

„Neusínej!” houkl Zolty. „Vidíš, že tu kromě tebe nikdo není, tak se se mnou bav a nespi!”

Unaveně jsem si promnula mokrou tvář. „A o čem se mám s tebou bavit?”

Zolty se ušklíbl. „O čemkoliv. Nebuď nemluva. Třeba mi povídej, co jsi zase provedla, že tě sem obr zavřel?”

Odsekla jsem: „Nic, prostě se naštval!”

Zolty zakroutil hlavou. „Určitě jsi zase hleděla, na koho jsi neměla,že si nedáš pokoj!”

Zasmála jsem se a řekla:

„Kdyby tu byla nějaká krásná víla, taky by ses na ni díval, i kdyby ti to obr zakázal. Ty jeho zákazy jsou tak nesmyslné, až to bolí. Už mě to nebaví. Mám ho dost!”

Zolty se rozesmál.

„No jo, zase si nestěžuj. Ty se máš oproti mně úplně bezva! Nemusíš tu trapně stát na stráži, když tu ani nikdo není. Nemusíš se předvádět v soubojích a nechat se mlátit. Obr tě netrápí tak jako mě. Jsi moc rozmazlená, znuděná a obra zbytečně štveš, to je fakt!”

Naštvala jsem se,ale neřekla nic. Naštěstí se tu najednou nahrnuli odchytávači, vedoucí k obrovi chycené zajatce. Obr na ně řval, aby je rozdělili do prázdných klecí, místo aby je všechny mačkali do jedné.

Všude zavládl chaos.

Zolty se konečně odlepil od mé klece a šel hlídat nově příchozí.

Ínemak se na mě podíval ode dveří a zavrčel: „Moran s Karmínou už odešli. Vidím, že jsi tu asi zlobila Zoltyho, že tě polil, co?”

Pak odemkl moji klec a vzal mě sebou do své komnaty.

Konečně jsem mohla opustit vězení.

Obr byl unavený. Poručil Ohynovi, aby mi pomohl sundat mokré šaty, a pak jsme šli spát

4. Od obra k Normanovi

Když mě obr znovu přivedl do svého temného hradu, u stolu už seděl ten hrozný Norman. Měl ovázané rameno, jeho pohled byl bledý, tvrdý—nesnesitelně zlý. Raději jsem se na něj ani nedívala.Obr se škodolibě ušklíbl:

„Pozdrav přeci Normana!” pobídl mě pobaveně.

Norman jen zabručel: „Na to nemá.”

Obr se rozesmál:

„Dobře, nebudu se s ní zlobit. Od teď je to tvoje věc. Půjdu s Ohynem na lov, a ty ji odveď k sobě, ať ji tu nevidím!”

Norman se ani nenamáhal skrývat otrávený tón: „Jak si pán přeje.”

Obr mě chytil pod paže a vyzvedl do výšky. Přísně se na mě zamračil,zavrčel:

„Žádné útěky! Slibuj!”

Tak jsem to slíbila- Obr na to pokýval, postavil mě na zem,otočil se a odešel.

Hned poté Norman ztěžka vstal od stolu,poručil mi: „Jdeme!”

Loudala jsem se za ním, nechtělo se mi jít s Normanem a přemýšlela,co bych měla?

Ale když Norman viděl můj pomalý krok, popadl mě za paži,zabručel:

O autorovi

Astra

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
Po tom,co Moranovi zemřela jeho královna Lucinda, se Moran v Temnovišti u obra dlouhou dobu neukázal,...
Dovoluji si nabídnout malou ochutnávku z knihy povídek "Alláhovy děti", za chybky se omlou...
Odpuštění  není o tom ...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
Další příběhy ze snů Nerozluční? Když pro mě obr Ínemak znovu přišel a odnesl mě do s...
předchozí část zde   IV. Droga Jiří čekal, až se jej na To kultista konečně zeptá. ...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore ho...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
S obrem u stolu. Obr se na mě za to,co se stalo u Morana na oslavě zlobil! Sotva mě donesl do svého...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
Kandidát na senátora Ředitel základní školy v Horní Dolní u Šestákova šel z práce napru...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Vodní hladina   Pohled na vodní hladinu přehrady, která se klidně prostírá od břehu ke...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
DENÍK Výpověď Viktora Wolframa o podivných událostech obklopujících případ zesnulé Natálie M...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah

×

Vyberte stránku