Tajemství staré zahrady
Ve staré zahradě se krásně sní.
Vítací sukovitý strom
větvemi propletenými tajemstvím
vítá a zve:
„Pojd – kdo jsi unavený,
nešťastný a sám.
Posaď se na kamennou lavičku,
nastav tvář vlídným paprskům slunce
na všechno lék Ti dám.
Zaposlouchej se – slyšíš zpěv ptáků?
Šumění listí, šepotání větru v něm?
Nech starosti celého světa vesmíru,
andělům, Bohu, přírodním bytostem.
Tady jsi v bezpečí, nemusíš nic
jen vnímat obyčejnou krásu
popadaných bukvic v mechu
jak vytváří abstraktní vzory,
beruška leze v loňském listí
a nestará se, co je za obzory.
Květiny voní, pěnkava pije z pítka,
čmelák se za nektarem honí,
nikdo po Tobě nic nechce,
neptá se po Tvém názoru,
nenajde se žádná výtka.
Nemusíš říkat žádná slova,
odlož zasunuté strachy,
právě teď je ta chvíle
kdy opravdu vůbec nic nemusíš,
řešit koronavirus, prachy,
jen se propojit s přírodou
a uvědomit si –
TEĎ JE MI DOBŘE!
Když si to uvědomíš,
pocit štěstí zakusíš.
Teď znáš
tajemství staré zahrady.“
V Litomyšli dne 8. března 2021 Irena Švecová
Hlasité předčítání