„Skvělá analýza. Věděl jsem, že se na vaše špičkové algoritmy mohu spolehnout,“ usmál se Varga falešně. „A teď nás omluvte. Až budete mít cestu kolem kuchyně, doneste panu Navrátilovi normální snídani. Žádné amarouny. Opravdovou ovesnou kaši. Má za sebou traumatizující noc plnou bloudění ve vlastním pokoji.“
Marta chladně přikývla, otočila se na podpatku a s dokonalým, vojenským držením těla opustila místnost. Dveře s tichým zasyčením zajely do rámu a Varga je pro jistotu mechanicky uzamkl.
S povzdechem si dřepl zpátky k podlaze a nahlédl do purpurově osvětlené kapsy v časoprostoru stanice. Navrátil už mezitím sáhl pod stůl a vytáhl druhou, mírně ušmudlanou skleničku. Beze slova do ní nalil štědrou dávku čiré tekutiny a podal ji inspektorovi.
„Za tohle riskuju placku i penzi, dědku,“ zamumlal Varga, ale skleničku si vzal.
Vonělo to po švestkách, horkém slunci, zemské přitažlivosti a časech, kdy svět ještě dával smysl. Varga zvedl panáka proti ostrému světlu z UV lampy.
„Na svobodu, mladej,“ řekl Navrátil a pozvedl svou sklenku s rošťáckým zábleskem v oku.
„Na starý dobrý analog,“ odvětil Varga a kopl to do sebe.
Tekutina mu sjela hrdlem jako hřebíky obalené v tekutém ohni. Byla to ta nejlepší, nejčistší a nejilegálnější věc, jakou kdy na Nové Ostravě pil. Oči mu okamžitě zaslzely a v hrudi se mu rozlilo hřejivé, hluboké teplo.
„Kritické varování,“ zaječel mu najednou syntetický hlas chytrého kabátu přímo do ucha. „Detekována extrémně toxická hladina ethanolu! Sliznice vykazují poleptání, hrozí akutní selhání jater. Chcete přehrát reklamu na produkty firmy LiverDetox?!“
Varga se blaženě ušklíbl, otřel si pusu hřbetem ruky a ztěžka plácl do ramenního procesoru.
„Ztlum se, ty hadre.“
Pak se opřel zády o chladnou chytrou hmotu, natáhl nohy a nechal dědka Navrátila, ať jim naleje druhou. Vesmír byl sice plný zmutovaných potvor, exekutorů a chladné, rezivějící techniky, ale dokud existovali lidé, co dokázali z palubního kompresoru a hrsti propašovaného ovoce vyčarovat kousek domova, mělo smysl ho chránit. Třeba hned zítra. Dneska měl totiž inspektor Varga ještě práci. Feng-šuej pokoje 402 se začínalo výrazně zlepšovat.
Nápad – ★★★★★
Zápletka s uzamčeným pokojem je literární klasika, ale její rozuzlení pomocí ‘zblbnutí’ chytré hmoty starým kompresorem je geniální a neotřelé. Kontrast mezi chladným, přetechnizovaným vesmírem a ryze lidskou touhou po domácí pálence dodává příběhu skvělý komediální náboj. Nosná myšlenka o vítězství selského rozumu nad umělou inteligencí je podána velmi vtipně a úderně.
Atmosféra – ★★★★★
Od prvních řádků se vám daří budovat fantastickou, lehce noirovou a zároveň silně satirickou náladu. Prostředí rezivějící stanice Nová Ostrava působí neuvěřitelně plasticky, úplně cítíte ten pach ozónu smíchaný s vůní kvasu. Interakce mezi cynickým inspektorem, pedantskou androidkou a nerudným seniorem jsou plné jiskřivé energie, která čtenáře okamžitě vtáhne do děje.
Provedení – ★★★★★
Stylistika textu je na vynikající úrovni, věty krásně plynou a tempo vyprávění je pro formát povídky naprosto ideální. Dialogy působí přirozeně, jsou svižné a plné skvělých hlášek, přičemž reptající chytrý kabát funguje jako výborný opakující se vtip. Po řemeslné stránce není textu v podstatě co vytknout, čte se to jedním dechem a pointa je perfektně načasovaná.
Celkové hodnocení:
Jedná se o mimořádně zdařilou a řemeslně vyzrálou sci-fi povídku, která by se neztratila ani v profesionálním literárním magazínu. Autor skvěle zvládá balancovat mezi detektivním žánrem a komedií, přičemž si udržuje jasný a sebevědomý autorský hlas. Text má výborný spád, sympatické postavy a chytře uzavřenou, uspokojivou pointu. Jen tak dál, tohle je přesně ten typ příběhů, které čtenáři milují!