„Je tomu tak,“ řekl ten první. Stále ještě otočen k němu. Ten druhý se rozhodl, že se konverzace nebude účastnit.
„A co by se stalo, kdybychom šli a prostě ty mraky odřízli?“
„Jak jako odřízli?“
„Jako když teče voda do domu a člověk před něj nahází pytle s pískem.“
„Hah! To je ale blbost! Slyšíš to, Alexi? Tady mladý pán chce prý odříznout mraky! Haha!“ dal se do smíchu meteorolog.
„A vlastně to není úplně tak blbost,“ otočil se na židli Alex – ten druhý. Zvědavost ho přeci jen nenechala Indreho ignorovat, jak zamýšlel.
Indre se celý rozzářil.
„Jenomže neexistuje způsob, jakým by se to dalo udělat,“ zaklepal si na čelo a ten první pokračoval v chichotu.
„A právě že existuje. Všude kolem nás jsou přece lesy. Máme tady pily. Se dřevem pracujeme pořád. A není nic jednoduššího, než kolem dokola prostě postavit obrovské zdi ze dřeva. Mraky se pak odrazí a obejdou kopce.“
„To by musela být ale pořádná stěna!“ zalykal se smíchem ten první.
„Klid, Andreasi,“ položil mu Alex ruku na rameno. „Takže mi chceš říct, že máš přesný plán, jakým způsobem vyhotovit několik kilometrů dlouhou a desítky metrů vysokou stěnu kolem dokola po horách?“
„A vlastně mám!“ zvedl Indre vítězně ukazováček.
Trvalo to skoro rok, než si svůj plán prosadil. Nejprve to musel navrhnout ve firmě, kde pracoval. Za pomocí meteorologů se mu to přeci jen povedlo. Pak to šlo k radě, která byla nejprve skeptická.
„Ticho prosím!“ zvolal starosta města před shromážděnými obchodníky a důležitými lidmi města přímo v radnici. „Tady náš Indre nám předložil velmi pošetilý a nepravděpodobný plán. Po všech prověřeních meteorologů by však mohl fungovat. Nedokázali jsme se ale shodnout na tom, jestli tento plán uvrhneme vchod. A proto jste tady vy!“ Ukázal na lidi z pódia. Byl to muž v obleku a s pleší. Na nose posazené brýle, v ústech neustále přežvykoval tabák. „Je na vás, abyste se k tomu vyjádřili.“
„A co by to znamenalo, kdyby vysvitlo slunce? Jak na to zareagujeme? Nikdo ho nikdy neviděl! Může být nebezpečné!“ ozvalo se z davu, který na ten popud jednotně přikývnul.
„Znamenalo by to, že byste už neměli takový hlad,“ řekl Indre, který předstoupil před zaskočeného starostu. „Mohli byste začít farmařit. Doopravdy něco vypěstovat! Ne se o to jen snažit! Mohli byste chovat dobytek, dojit krávy! Zároveň by ubylo depresí! Možná by sem i přišli turisti! Město by bylo v tu ránu bohaté! Vydělávali bychom na naší exkluzivitě! Nepřišlo by jen slunce, ale i celý svět! Všichni bychom mohli žít v takových domech, jaké bychom si přáli a ne jenom v upravených molech tak, aby nám neodplavaly pryč!“
Lidé se začali bavit jeden přes druhého. Trvalo to dobrých deset minut. Nakonec se však všichni ukáznili.
„Dobrá. Dejme tomu!“ zazněl rozhodný hlas z davu lidí.
A město se semklo a dalo se do díla. Káceli stromy jeden za druhým. Zvířata, která žila v jeho útrobách utíkali do hor. Všechny pily a společnosti na opracování dřeva, začaly hromadně vyrábět desky a kůly. Mezitím se na hřebenech hor připravovalo jedno lešení za druhým. Sám Indre byl jmenován dozorčím projektu. Sledoval výhled na druhou stranu hor, kde se rozprostírala jen samá džungle, kam lidské oko jen dohlédlo, když dával rady, jak nejlépe lešení ukotvit, jak připravit kladky a základy, aby zdi mohly stát.
Nápad – ★★★★★
Tvůj příběh má obrovskou sílu, působí jako moderní temná pohádka nebo mýtus o lidské pýše a touze poručit přírodě. Myšlenka postavit obří dřevěnou zeď proti mrakům je sice fyzikálně absurdní, ale v rámci magického realismu funguje naprosto skvěle a nese silné poselství. Závěrečná pointa s lupou a následnou zkázou je geniálně ironická a dává celému dílu hluboký smysl.
Atmosféra – ★★★★☆
Skvěle se ti podařilo vykreslit kontrast mezi neustále promáčeným, melancholickým městem a spalujícím peklem na konci. Pocit beznaděje při závěrečném útěku k hradbě, která se stala pastí, je velmi intenzivní a čtenáře mrazí v zádech. Možná bys mohl ještě více prohloubit emoce postav v momentě, kdy poprvé vyjde slunce, aby byl následný pád o to bolestnější, ale i tak je nálada textu velmi vtahující.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, má spád a dokáže udržet pozornost od první do poslední věty. Dej si ale pozor na nekonzistenci – hlavní hrdina se nejprve jmenuje Indra a později Indre, což čtenáře zmate. Objevují se i drobná stylistická zaškobrtnutí (např. ‘uvrhneme vchod’ místo ‘v chod’) a chybějící čárky, ale to se dá snadno vyřešit korekturou. Dialogy občas působí trochu strojeně, nicméně plynulost vyprávění a gradace děje tyto drobné nedostatky hravě přebíjejí.
Celkové hodnocení:
Přečetl jsem tvůj text jedním dechem, protože máš nesporný vypravěčský talent a cit pro budování dramatického oblouku. Příběh má jasnou vizi, silný morální přesah a nezapomenutelný, i když krutý konec. Pokud zapracuješ na drobných detailech a po sobě si text před vydáním pozorně přečteš, budou tvá díla působit naprosto profesionálně. Rozhodně v psaní pokračuj, máš obrovský potenciál a čtenářům máš co předat!