Povídka

Vlastnit kapky deště
Četba díla zabere cca 17 min.

9

 

Jestli bylo na světě místo, kde nikdy nepřestalo pršet, bylo to zrovna tohle město. Takové, co by vidělo východ slunce teprve až když vyjde zpoza jedné hory a západ, až zapadne za jinou. Uprostřed kopců, v údolí. Odříznuti od veškerých problémů lidstva. Od všech válek a politiky. Jediné, co všechny drželo v nepohodě byla voda. Neúprosně, den po dni, padající z nebes. Jako by to snad bylo jejich prokletím. Žádný východ, žádný západ. Nic než jen déšť.

Vystačili si sami. Muži chodívali na lov do okolních lesů, ženy pěstovaly ve sklenících co se dalo, i když o nějaké úrodě nešla vést řeč. Bylo jich ve městě něco kolem pěti tisíc. Náměstí, kostel, nemocnice, obchody, malé letiště pro dodávku surovin, dvě školy, spousta domů, hospody a vetešnictví. Člověk by nepoznal, že se ocitl na odříznutém místě.

Mladý kluk z dost početné rodiny jménem Indra (což znamenalo vlastnit kapky deště), nenáviděl místní počasí. Když byl malý, donesl domů jeden z jeho starších tří bratrů časopis, ve kterém byly na stránkách fotografie dětí hrajících si na světlem zalitém dětském hřišti. Připadalo mu to zvláštní. A čím byl starší, tím ho slunce více a více fascinovalo. Díval se k obloze a přemýšlel, jaké to asi je, když člověka hladí paprsky po tváři. Často chodíval po dvorku po promáčené půdě, na očích sluneční brýle, které mu dal jeden z vetešníků, a dělal, že se kochá světlem. Jindy ho zase rodiče našli ležet na zemi zcela nahého. Odůvodnil to tak, že se jen chtěl trochu opálit. Což vedlo tak nanejvýš k nachlazení – déšť byl často studený a dostával se člověku až do morku kostí.

Jeho otec mu mnohdy dával kázání, aby s tou jeho posedlostí sluncem jednou pro vždy přestal. Dle otcových slov musel každý nakládat s tím kde se narodil, jak nejlépe uměl. Místo fantazií a zbytečných volovin se měl raději starat o mlýn, který jim vydělával na živobytí. Nesešlo se to ale se znatelným úspěchem. Indra se schovával na půdě a maloval slunečné pláže, sbíral jakékoliv podklady o tom, že někde je hezky a oddával se svým představám o tom, že jednoho dne pro město zajistí modrou oblohu. Vyptával se i pilotů, kteří sem jednou za měsíc létali. Ti ale moc neznali jejich řeč. Jen prodali zboží a zase mizeli. A Indra marně postával na letišti a očekával, že mu někdo poskytne alespoň malé hmatatelné svědectví o písečných dunách a vyprahlých pastvinách. Možná i ve skrytu duše čekal, že by jej snad někdo vzal a vyletěl s ním nad oblaka.

Jak se to však dozvěděl jeho otec, vyhodil mu všechno, co za ty roky posbíral na půdě a letištnímu personálu osobně zakázal, aby se snad na metr jeho syn přiblížil k letadlu. Ve skutečnosti věděl, že by o nejmladšího syna v tu ránu mohl přijít, kdyby se dozvěděl, jaké to je, když neprší. Sám měl v mládí tyhle představy, které se zase jeho otci podařilo odplavit jako dešťové kapky odplavovaly veškeré snahy o zlepšení městské infrastruktury.

Když byl Indra starší, začal pracovat v místní firmě na výrobu malých lodí. Byl velmi inteligentní. Navrhnul nové tvary. Do té doby nevídané. Takové, které neměly problém udržet se na zaplavených cestách po městě a zároveň byly dost obratné na to, aby se v nich lidé dostali do jakéhokoli zákoutí. Sklidil za to u městské rady také dost zásadní uznání. Jeho otec byl na něj pyšný. Když si pak Indra přisedl zpátky ke slavnostnímu stolu a přijal gratulace od svých bratrů a matky, jeho otec mu neopomenul připomenout, že je dobře, že se nakonec vykašlal na tu zřejmou pitomost se sluncem.

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jaroslava
Host
Jaroslava
4 měsíců před

Famozni

Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

1.Potopa ve věži Obr Ínemak po tom, co mi minule Čaroměn uspal znamení ve dlani, se začal chova...
světkuška
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Útěk do neznáma a co tomu předcházelo Sny který se mi zdály od té doby, co v nich byl Bojka byl...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...
Na opuštěném parkovišti za nákupním centrem stál vůz. Stál si tam mlčky užíval doteky svět...
Hotel pomezi
Ach Bože, strašák! Viktor Deml zabočil z cesty do zežloutlé trávy upoután truchlivým výjevem r...
  Jak vytouženým klidem se nám může stát zvuk smějících se dětí. Jeden z kluků se ujal...
,Rogas’Když jsme s Alexem zaspali u krbu v jejich chatě, měla jsem pak moc děsivý sen ze kterého ...
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...
V zajetí obra Jak to bylo dál s obrem Ínemakem Obr mě ve věži víc hlídal a snažil se zabránit ...
Elektrický jeřáb pomalu pokládá dřevěnou rakev na zadní rampu vojenské dodávky. V pozadí při...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Návrh bez názvu (1)
Všechno to začalo ve čtvrtek. Těžko říct, jestli to byla náhoda nebo ne, ale stalo se to obyvat...
  Dlouho předtím, než jsem vzal tuhle práci, jsem se nikde nemohl udržet. Vždycky to dopadl...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
Psal se rok 1973 a země po komunistických čistkách vstupovala do fáze normalizace a stojatých vod. ...
Zpátky u Děsmana Zdálo se, že tady se čas zastavil. U Děsmana v jeho skrýši vypadalo všechno st...
Když tyhle filmové pásky chytnou, nedá se to uhasit. Oheň pak zachvátí regál, pak strop, následn...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
Ráno bylo provoněné jarem. Chladivý vánek provázel zářivý východ slunce za vyvýšeninou Mrázo...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
...Jen taková kratší předmluva slovy toho ve stínu: „Kdysi si přála přítele. Někoho, kdo by ...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno