Povídka

V říši temného obra Ínemaka
Četba díla zabere cca 12 min.

Ohyn mě ale po chvíli jemně, ale důrazně odstrčil. Jeho hlas byl chladný a napjatý:

„Prosím… raději se vrať na své místo. Nechceš přece, aby se na tebe pán zlobil.”

Než jsem stačila cokoliv říct, vrátil se Ínemak.

„Půjdeme spolu do lesa,” oznámil obr.

„Lovci sledovali stopy velkého stáda, ale prý jim zmizelo neznámo kam. Chtěl jsem je živé, ale ti neschopové je nejspíš vyplašili. Myslím, že se ti budou líbit, jestli je najdeme,jsou to vzácní,něco jako pakoně od Rohejše,párkrát už jsme je zahlédli,ale pokaždé se někam ztratili.”

4.Na procházce v Černém lese

Šli jsme Černým lesem. Byl stejně strašidelný jako tehdy, když mě do něj obr vzal poprvé. Temnota lesa byla hustá, vzduch chladný a vlhký, a větve stromů se zdály natahovací, jako by chtěly uchvátit vetřelce. Vzpomínala jsem na ten prvotní strach, který mě tehdy ochromil. Tentokrát jsem se nebála tolik – možná díky tomu, že šel s námi Ohyn.Šli jsme za obrem, drželi jsme se za ruce, jeho teplo bylo jiné než obrova chladná přítomnost.

Obr si toho všiml a jeho výraz potemněl. Prudce se zastavil,jeho hlas zněl mrazivě: „Ohyne, běž na obchůzku k jezeru,” poručil mu naštvaně.

Ohyn přikývl a zmizel ve tmě. Když byl Ohyn pryč, obr se ke mně otočil s hrozivým pohledem. Ucukla jsem, ale než jsem stačila ustoupit, popadla mě jeho velká ruka a sevřela kolem krku.

„Ty se od Ohyna drž dál!”

Zavrčel: „Nebude se už nikdy opakovat to, co jsem tu s vámi dvěma musel zažít, rozumíš?”

Nemohla jsem odpovědět. Jeho stisk byl příliš pevný, až se mi zatmělo před očima. Konečně mě pustil – nebo spíš odstrčil. Zavrávorala jsem a dopadla na vlhkou lesní zem.Ínemak se na mě hrozivě šklebil a jeho hlas zněl drsně:

„Zkus mi utéct nebo zmizet a zavřu tě k Natovi do nepropustné truhly,” pohrozil. Pak se nade mě naklonil a zblízka mi poručil: „Slibuj!”

Hrdlo mě bolelo, nemohla jsem ani pořádně mluvit, ale přikývla jsem. „Slibuju…” vydechla jsem roztřeseně.

V houští zapraskaly větve. Ohyn se vrátil s hlášením: „Našel jsem stádo! Půjdu to říct lovcům!”

Obr mě popadl do náruče, jako bych nic nevážila, a zmizel se mnou k jezeru

5.Mezi stádem v ohradě

Obr mě popadl do náruče, jako bych nic nevážila, a zmizel se mnou k jezeru. Bylo tam stádo zvláštních tvorů – velkých jako býci, s rohy a barevné srstí v podivném, lesklém prachu. Když se přiblížili lovci, zvířata se začala plašit, ale síť je zadržela.

Obr mě postavil na zem a s uspokojením to sledoval,pak prohlásil: „Jednoho ti věnuju,vyber si, který se ti líbí.”

Zarazila jsem se. „A na co mi bude?”Podívala jsem se na obra trochu udiveně a Ínemak se zasmál.

„Na co? No na jídlo! Ohyn ti ho může hned podříznout a udělá ti z něj pečeni, když nejíš syrové maso!”

Udělalo se mi špatně. Odvrátila jsem se.

„Nic takového bych nikdy nechtěla jíst!”

Obr i Ohyn se mi začali smát. Pak obr zvážněl.

„Je rozmlsaná,” utrousil posměšně. „Kdyby byl z cukru, tak po něm skočí hned!”

O autorovi

Astra

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Vosa
Jisté rozpory... „Chatu ti nedám, na to zapomeň, půlka patří mně,“ řekla na odchodu. Sledoval...
A forest filled with lots of trees under a cloudy sky
Křehká panna seděla v temném koutě věže, její útlý pas svíral zkažený dech saně a její kř...
  Se stromy si hrál jemný vítr. Z kašny proudila voda střídajíc jedny a druhé proudy. Na...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Disclaimer Jakákoliv podobnost dějů a postav s realitou, v tomto textu, je čistě náhodná. Histori...
person standing beside black weights
Klípek fitnessový. „…..nás opouštíš, pane vedoucí ?“ „Padla devátá, ty lezeš na d...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Nové dobrodružství ze snů Rogas se zlobí Byl chladný večer, když jsem se objevila na prahu ...
Když tyhle filmové pásky chytnou, nedá se to uhasit. Oheň pak zachvátí regál, pak strop, následn...
Může za to obr? Obr Ínemak trval na tom, abych byla přítomná, když bude trénovat své zajatce ...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
  Jestli bylo na světě místo, kde nikdy nepřestalo pršet, bylo to zrovna tohle město. Takové...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
Beze stínu Autobus se sunul sluncem prozářenou podzimní ulicí. Venku tančily lístky ve zlatavých ...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Na opuštěném parkovišti za nákupním centrem stál vůz. Stál si tam mlčky užíval doteky svět...
1. Obr Ínemak s Normanem nekončí Nevím, proč jsem si vlastně myslela, že po tom všem, co se stal...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
Tajemství útesu Po oslavě u krále Morana na lodi mi bylo dlouho špatně. Ve snech jsem viděla Moran...
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...
Vyznání krásné a sebevědomé ženy   Vždycky, když něco dělám, říkám si Horákov...
Ínemak se mnou nekončí I když se na mě obr zlobil, nenechal mě jen tak být v klidu. Vzal mě znov...
Po desetiletích míru, rozkvětu, štěstí a veselí se nad krajinou opět začala stahovat temná mra...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Kapitola první: Kdo je kdo? Tři roky a tři marné pokusy byli hranou Johnovy trpělivosti. “Počas...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Bojka, můj zachránce „Už nechci nikdy zůstat sama v téhle prokleté věži!“... ...Křičela j...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku