Kratochvíl ztuhl. Jeho zdravé oko se mírně rozšířilo.
„Cože?“
„Slyšel jsi mě,“ přitlačil Emil na pilu, vycítiv nejistotu. Instinkt starého policajta, pohřbený pod lety lenosti, se začal pomalu drápat na povrch. „Paprika, Karle. Sladká. Možná trochu pálivá. A cibule. Spousta cibule. Myslíš si, že jsme hloupí? Myslíš, že si nedokážeme spojit dvě a dvě dohromady?“
Kratochvíl polkl. Na jeho holé lebce vyrazily drobné krůpěje potu. „Já… já nevím, o čem to mluvíte, Vráno. Jaká cibule? Já jsem alergickej na cibuli.“
„Subjekt lže!“ vykřikl Sokrates triumfálně, tentokrát hlasem kreslené postavičky z předválečného večerníčku. „Detekována zvýšená vlhkost pokožky! Doporučuji okamžitou sklizeň brambor! Prší, prší, jen se leje!“
Emil netušil, proč Kratochvíla rozhodila zrovna zelenina, ale nemínil to teď zkoumat. Když ryba zabere na prázdný háček, neptáte se jí na její životní filozofii, prostě taháte. „Alergický?“ zasmál se Emil chladně. „A co hovězí kližka, Karle? Na tu jsi taky alergický? Pět kilo hovězího, dušeného ve vlastní šťávě!“
Kratochvíl zbledl tak, že jeho dračí tetování vypadalo jako namalované na čerstvém tvarohu. „Vy… vy jste našli to maso?“ vyhrkl a okamžitě si zakryl ústa dlaní, když mu došlo, co řekl. Ale už bylo pozdě.
Emil zůstal vnitřně naprosto opařený, navenek však pouze povytáhl obočí. Jaké maso, proboha? Oni přece vyšetřovali krádež elektroniky!
V tu chvíli v Sokratově paměti konečně přeskočila ta správná výhybka. Mezi obrázky kuchyňského náčiní a varováním před jaderným spadem se na Emilově sítnici na dvě vteřiny zobrazil útržek ranního hlášení z místa činu: …pachatelé pronikli do skladu čipů skrze sousední mrazírenský komplex firmy Agro-Maso. Během útěku převrhli paletu s hovězím. Na místě nalezeny stopy krve a koření z rozbitých kontejnerů…
Emilovi se chtělo líbat čínskému podvodníkovi ruce. Ono to tam bylo! Sice to Sokrates spojil s receptem z babiččiny kuchařky, ale podstata zůstala!
„Samozřejmě, že jsme ho našli, Karle,“ řekl Emil tiše, téměř soucitně. Posadil se zpátky na židli a přehodil si nohu přes nohu. „Myslel sis, že když polezeš do skladu přes mrazáky vedlejšího řeznictví, že vyřadíš tepelné senzory. Chytré. Velmi chytré. Chlad maskuje tělesné teplo. Jenže jsi nepočítal s tím, že ve tmě zakopneš o paletu s naloženým masem na guláš pro závodní jídelny, co? Ty stopy z tvých bot, Karle… paprikový extrakt a hovězí krev. Našli jsme je až u tvého vznášedla.“
