„Toho tady ale nenecháme! Pomoz mi, sakra!“ křikla a uchopila bezvládnou chladnoucí ruku.
Dave polkl hořkou slinu. Vzpomněl si na svoje začátky u Vinnieho. Dávno by si myslel, že s odklízením mrtvol už skončil. Zdrceně vzdychl.
Hodil si Randyho paži přes vyhublé rameno a s vypětím všech sil ho došoupal k autu. Několikrát tomu pitomci přece říkal, aby se necpal tím průmyslovým sajrajtem u okýnek pro chudáky. Očividně ho příliš neposlouchal. Nacpat devadesát kilo mrtvé váhy do kufru mezi balíčky s donáškou byl téměř nadlidský úkol. Alespoň že k tomu měl jednoho a půl pomocníka. Adrenalin a Vanessu.
***
Uháněli vzduchem ve firemním létajícím kombíku a Vanessa se snažila přemýšlet. Vypadalo to bledě. Dost možná půjde sedět, nebo hůř, šoupnou ji zase zpátky do blázince. Svobody si příliš neužila.
„Do prdele, to snad není možný! Kde ses tu vzal? Já jsem čistá, chápeš to? Žiju si spořádaně, rozvážím debilní balíčky, platěj mi minimálku a jsem šťastná jako blecha! Všechnos to posral!“ vyjela na něj konečně.
Dave na ni hleděl jako na svatý obrázek. Pořád mu nějak nedocházelo, že je to opravdu ona. Ve skutečnosti byla daleko hezčí než jakákoliv virtuální kopie. Všechny ty její dokonalosti i nedokonalosti nemohla žádná AI nikdy nasimulovat.
„Co čumíš? Řekneš už taky něco?! Kam mám asi vodvízt ten nadrozměrnej balík?! Mrtvýho chlapa si, pokud vím, nikdo nevobjednal!“ běsnila.
Dave se blaženě usmál. „Hrozně rád tě zas vidím…,“ hlesl, jako by se nechumelilo. „… skutečnou,“ dodal neslyšně pod fousy.
Vanessa rozčileně zakroutila hlavou až její výstřední náušnice a zlatý křížek na krku vykonaly několik skákavých oblouků.
„Ze všech blbejch lidí na celý blbý planetě jseš ty, Dave, ten poslední, koho teď ráda vidím!“ zahřměla.
„Těch posledních pár let bylo peklo,“ pokračoval Dave a absolutně přitom ignoroval dusno v kabině. „Sotva jsem přežíval. Fuška vod fušky, pár parťáků zařvalo a dokonce, podívej…,“ vyhrnul si zelené flekaté tričko. „Pobodali mě!“ křikl, jako by to snad někoho zajímalo a ukázal svou pokroucenou nešikovně sešitou jizvu v boku.
„To se ani nevidím,“ utrousila jízlivě.
„No a cos vlastně dělala ty?“ pokračoval bezelstně v konverzaci.
„Já?!“ vyplivla zaskočeně. „Povím ti, co jsem dělala! Dřepěla ve cvokárně a nechala se cpát nějakým nanobotickým sajrajtem! Vosm podělanejch let!“
Dave konečně vypadal, že ho něco překvapilo. Jeho obočí málem vyskočilo až doprostřed čela.
