„Tak jak to teda udělat?“
„Nechej ho chodit a počítej. Když přesáhne tři stovky, musíš ho nachytat, že z tebe dělá blázna. Víš, kdy se to tak obvykle děje?“
„Přibližně v podvečer,“ uvažoval jsem nahlas s prstem na rtu. „Hele, co kdybys mi s tím trochu helpnul? Až by prošel, počkal bys u výtahu a zmáčknul tlačítko. Já bych si zase počkal u kukátka, až projde dolů. Když půjde nahoru, tak ho dostanu.“
Stálo mě to pak ještě trochu přesvědčování, ale nakonec souhlasil.
Čekali jsme oba v mém bytě u kukátka jako dvě zvědavé děti. V ruce jsem měl počítadlo. Jedno zmáčknutí, jedno číslo. Dědek zrovna překonal tři stovky, když prošel kolem. Počkal jsem, ale neviděl ho, že by procházel zpátky dolů. Za pár minut už zase stoupal zezdola nahoru. Prošel, počkali jsme ještě deset vteřin. Kolega vyběhnul z bytu chodbou k výtahu a zmáčknul tlačítko. Ukázal na mě palec a já zavřel dveře. Zapnul jsem kameru telefonu a čekal, až dědek poběží dolů.
Minutu se nedělo nic. A pak se zase objevil. Těžkopádné kroky. Klap, klap, klap, pauza, klap, klap, klap. Zjevil se před mými dveřmi. Mířil odspodu nahoru. Na okamžik se zastavil, podíval se přímo do kukátka a vycenil na mě žlutý chřtán. Vrásky se mu napjaly a hned na to uvolnily. Třesoucí se rukou se chopil zábradlí a pokračoval. Myslel jsem, že dostanu infarkt.
Kolega přiběhl zpátky do bytu. Po celou dobu držel výtah v patře. Naprosto zřetelně jsem to slyšel. Když jsem mu ukázal to video, nedostal jsem z něj ani slovo. Obul si boty a vyběhl pryč. Ani se nerozloučil. A já zůstal sám v tom prokletém paneláku s magorem, který tu každý den stoupá po schodišti, ve vrchním patře mizí, aby zase mohl pokračovat znova ve svém boji bez konce.
Samo sebou jsem se do týdne spakoval a našel si jiný podnájem. Nechtěl jsem ani zálohu, kterou mi pronajímatel chtěl shovívavě vrátit. Nasrat na ni. Jediné, co jsem si přál, bylo zmizet pryč…
Uběhl půlrok. Tenhle příběh jsem opakoval už jen nárazově. Zejména, když se mi podařilo dostat nějakou tu holku na rande.
S jednou takovou jsme se zrovna procházeli po městě. Bavili se o galerii, ze které jsme mířili bůh ví kam. Shodli se, že z výstavy dobrých šedesáti obrazů, se nám líbily tak nanejvýš dva. Přistoupili jsme k přechodu a počkali, až se rozsvítí zelená. Přijela tramvaj a přibrzdila, aby následně odbočila do přilehlé křižovatky. Když stroj zmizel a nám konečně blikla zelená, zamrazilo mě. Holku jsem držel za ruku, takže jsem automaticky stisknul. Tázavě se na mě podívala, ale já civěl před sebe. Na přechodu jsme minuly tři dědky. Byli oblečeni úplně stejně. Každý jeden si to štrádoval těžkopádnou chůzí dřevěných panáků. Řehnili se od ucha k uchu. Zdraví jako řípa.
„Proč jsi na ně tak hleděl? Ještě jsi nikdy neviděl trojčata?“ zeptala se holka.
„Nikdy,“ zametl jsem to pod koberec. Tak nějak se mi to nechtělo rozvíjet…
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka staví na klasickém motivu tajemna v novém bydlení, ale přináší velmi svěží a úsměvné rozuzlení, které příběh posouvá z tuctového hororu do originální roviny. Samotná pointa je vtipná a skvěle vysvětluje předchozí nadpřirozené dění, i když by se s ní dalo v samotném závěru pracovat ještě o něco úderněji. Celkově jde o velmi nosnou myšlenku, která čtenáře baví a udržuje v napětí až do samého konce.
Atmosféra – ★★★★★
Práce s napětím je v textu na vynikající úrovni, scény u kukátka dovedou čtenáře naprosto pohltit a vyvolat příjemné mrazení v zádech. Skvěle se ti daří budovat pocit paranoie a izolace v cizím prostředí, což umocňuje i tísnivý zvuk těžkých kroků na chodbě. Kontrast mezi děsivou nevysvětlitelností situace a racionálním uvažováním hlavního hrdiny funguje na jedničku a dodává příběhu skvělou dynamiku.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí naprosto přirozeně, což je u začínajících autorů velká vzácnost. Stylistika je plynulá, ačkoliv občas narazíme na drobná zaškobrtnutí nebo neobratné formulace, jako je skládání klavíru s bicíma. Z hlediska pravopisu si dej pozor na shodu přísudku s podmětem, my jsme na přechodu minuli, nikoliv minuly, ale celkově je vyprávění řemeslně velmi dobře zvládnuté.
Celkové hodnocení:
Přečetl jsem tvou povídku s velkým potěšením, protože máš zjevný talent pro budování atmosféry a přirozené vyprávění. Příběh má spád, nenudí a dokáže čtenáře překvapit chytrým, civilním závěrem, který chytře rozbije předchozí duchařské napětí. Pokud budeš dál pilovat stylistiku a dávat si pozor na drobné gramatické chytáky, tvé texty budou naprosto profesionální. Rozhodně v psaní pokračuj, máš čtenářům co nabídnout!