„Dobrý. To se ví. Jen si tady plním své tři stovky,“ zase mávnul rukou, zase se otočil a zase pokračoval dál. Úplně totožný chlap, úplně totožným stylem.
Dobrá, tohle už není úplně normální. Otevřel jsem ledničku, vytáhnul z ní pivo, které jsem v ní našel a vyexoval. Nepomohlo to. Ten podivný pocit se mě držel dál. Zkusil jsem se posadit za počítač a skládat. Ale nemohl jsem se soustředit. Možná jsem právě uviděl ducha. Nějakého chlapa, který tady kdysi natáhnul na schodech bačkory a teď tu chodí sám za sebou, a snaží se dokončit si svou třístovku.
Vybalil jsem to na kolegu v čajovně. Usmíval se pod svým plnovousem, zatímco utíral nádobí. Když jsem skončil, odložil utěrku s podšálkem a opřel se o bar.
„To je přece úplně jasné.“
„Co je na tom jasného?“
„Je to určitě jeden a ten samý chlap. Věř mi. Důchodci v panelácích, to je zlo. Nemají rozptýlení. Nudí se. A nedej bože, když se tam nastěhuje někdo mladý. Vidí tě jako potenciální problém, se kterým je třeba něco okamžitě udělat. A pokud do toho přidáš nápaditého dědka, bude dělat všechno možné pro to, aby z tebe udělal vola. Začneš si myslet, že tam straší a raději se odstěhuješ.“
„To je blbost. Na duchy nevěřím.“
„A nebyl jsi náhodou trochu připosraný? Jak tě tu tak poslouchám, řekl bych, že jsi měl nahnáno, ne?“
„Možná,“ přiznal jsem.
„A díval ses do toho kukátka celou dobu?“
„Jak to myslíš?“
„No je to úplně jasné. Ten chlap prošel kolem. Pak chvilku počkal, proběhl potichu dolů a šel takhle znova. Anebo to přejel výtahem.“
„To si jako myslíš, že tam někdo má náladu na takové blbosti?“
„Jak jsem řekl. Když se důchodce nudí, může z toho koukat pěkný průser.“
„A víš co? Tak já něho pěkně vyzraju!“ rozhodl jsem se.
Jasně, že jsem to prostě mohl ignorovat. Ale jestli by to bylo přesně tak, jak mi říkal kolega, začalo by se to určitě stupňovat. Bylo na mně, abych to ukončil už v zárodku. Znamenalo by to, že se o další věci už nepokusí a já budu mít klid. Taková byla má teze.
„Aha. A jak bys to chtěl udělat?“
„No. Počkám u kukátka, natočím si to přes něj na telefon. A když proběhne dolů a za minutu zase půjde nahoru, tak mu řeknu, ať ze mě nedělá kreténa.“
„To je blbost,“ zakroutil hlavou odmítavě a zalil zelený čaj. „Za prvé. Řekne ti, že přesně takhle to dělá, protože trénuje. Anebo pojede výtahem a ty budeš mít v ruce prd.“
Nápad – ★★★★☆
Zápletka staví na klasickém motivu tajemna v novém bydlení, ale přináší velmi svěží a úsměvné rozuzlení, které příběh posouvá z tuctového hororu do originální roviny. Samotná pointa je vtipná a skvěle vysvětluje předchozí nadpřirozené dění, i když by se s ní dalo v samotném závěru pracovat ještě o něco úderněji. Celkově jde o velmi nosnou myšlenku, která čtenáře baví a udržuje v napětí až do samého konce.
Atmosféra – ★★★★★
Práce s napětím je v textu na vynikající úrovni, scény u kukátka dovedou čtenáře naprosto pohltit a vyvolat příjemné mrazení v zádech. Skvěle se ti daří budovat pocit paranoie a izolace v cizím prostředí, což umocňuje i tísnivý zvuk těžkých kroků na chodbě. Kontrast mezi děsivou nevysvětlitelností situace a racionálním uvažováním hlavního hrdiny funguje na jedničku a dodává příběhu skvělou dynamiku.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí naprosto přirozeně, což je u začínajících autorů velká vzácnost. Stylistika je plynulá, ačkoliv občas narazíme na drobná zaškobrtnutí nebo neobratné formulace, jako je skládání klavíru s bicíma. Z hlediska pravopisu si dej pozor na shodu přísudku s podmětem, my jsme na přechodu minuli, nikoliv minuly, ale celkově je vyprávění řemeslně velmi dobře zvládnuté.
Celkové hodnocení:
Přečetl jsem tvou povídku s velkým potěšením, protože máš zjevný talent pro budování atmosféry a přirozené vyprávění. Příběh má spád, nenudí a dokáže čtenáře překvapit chytrým, civilním závěrem, který chytře rozbije předchozí duchařské napětí. Pokud budeš dál pilovat stylistiku a dávat si pozor na drobné gramatické chytáky, tvé texty budou naprosto profesionální. Rozhodně v psaní pokračuj, máš čtenářům co nabídnout!