Začiatok choroby sa priplazil nenápadne, bezbolestne,nebadane, ako zlodej, ktorý sa snaží byť neviditeľný. Pri sprchovaní zacítila, že je niečo na jednom prsníku, niečo malé a tvrdšie. Myslela, že ju v noci niečo uštiplo, ale nebolo tam nijaké začervenanie. Iba malá nebadaná hrčka, ktorá na dotyk nebolela. Objednala sa u svojho gynekológa a tam sa neskôr, po vyšetreniach dozvedela zlú správu. Sprvu sa na stav pozerala optimisticky, hrčky, hoci aj zhubné, no keď sú zachytené v rannom štádiu, dokáže dnešná medicína úplne vyliečiť.
Nedokázala, prišla o obidva prsníky. Čo Darkovi ponúkne, jazvy ? Strácajú sa, pomaly miznú a hrudník má skoro ako chlapci, plochý, iba s malými náznakmi, stopou, že je stále dievča, žena. Chirurgovia čarovali ako mohli, usilovali sa, aby ostala napriek amputáciám, aspoň náznakom ženou.. Iste, od zadu, chrbát, boky, stehná, lýtka, členky majú ženské tvary, ale spredu..? Iba od pása dole…
„Anjuška, prišiel som pre teba.“ Týmito slovami ju muž vytrhol z myšlienok. Nadvihla sa posadiť. Darko jej pomohol vstať, obliecť župan, navliecť papuče. „Odveziem si ťa láska domov, dievčatá sa už tešia, že keď prídu zo školy, ich mama už bude doma a už ťa nikam nepustia.“
Anja sa márne snažila o aký taký úsmev, v tvári mala grimasu, nezobrazovala radosť, iba bolesť a utrpenie.
Doma jej Darko pomohol ľahnúť do postele a on medzitým hrial jedlo. Potrebuje do nej dostať aspoň trochu teplého vývaru, aby mala sily, keď prídu deti. Vedel, že mu žena umiera, mohol sa iba bezmocne pozerať a plakať. Monika občas ráno, vídavala u otca červené oči od plaču, márne sa snažil úsmevmi zakrývať bôľ a trápenie. Aj dievčatá plakávali, najmä večermi, keď si líhali spať. Mamka im veľmi chýbala, neprišla povedať pár teplých slov na dobrú noc, pohladiť im vlásky, vybozkávať tváre, ležala na onkológii a trpela.
Dievčatá sa po príchode domov rozbehli do izby za mamou, každá z jednej strany si ku nej ľahla, objímala ju, opatrne stískala. Nevadili im zmeny na tvári, bozkávali ju a radovali z jej prítomnosti. „Konečne maminka si doma, nedáme si ťa, nedovolíme, aby si od nás odišla..“
Darkovi za dverami tiekli prúdom slzy, nedokázal ich zastaviť. Bol silný chlap, nič ho nezlomilo, hoci mal v živote rôzne situácie, toto bola chvíľa, ktorá aj takého chlapa prinúti plakať.
Večer niekto zazvonil pri dverách, bola to Anjina kamarátka Kristína. Darko ju vítal so slovami, že sa u nich už dlho neukázala, pozval ju do bytu. Anja stihla šepnúť dievčatám, že dnes nech radšej ku nej nik nechodí, že dnes chce patriť len im.
Nápad – ★★★☆☆
Téma těžké nemoci, boje o život a síly víry je velmi silné a lidsky nesmírně blízké. Jako povídka má text jasný oblouk – od naprostého zoufalství až k naději a zázraku. Z literárního hlediska jde však o poměrně tradiční zpracování motivu zázračného uzdravení, tzv. deus ex machina, kterému by slušel možná trochu hlubší psychologický ponor v druhé části, aby zvrat nepůsobil příliš pohádkově a rychle.
Atmosféra – ★★★★★
První polovina povídky je po emoční stránce naprosto vynikající a mrazivá. Dokázal(a) jste neuvěřitelně citlivě a přitom syrově popsat pocity umírající ženy, ztrátu ženskosti, strach z toho, že se zhnusí vlastnímu muži, i bezmoc celé rodiny. Kontrast mezi vzpomínkami na šťastný, aktivní život a krutou realitou nemocničního lůžka funguje skvěle a čtenáře okamžitě vtáhne do děje.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, plyne přirozeně a má hezkou slovní zásobu (např. metafora se slovy lékaře utíkajícími chodbou). Tempo se však ve druhé polovině po návratu domů příliš zrychluje a přechází do trochu zkratkovitého popisu událostí. V textu se objevují drobné chyby v interpunkci (mezery před otazníky, chybějící či přebývající čárky) a občas chybí uvozovky u přímé řeči (v pasáži v lese nebo u lékaře), což ale nijak zásadně nebrání v plynulém čtení.
Celkové hodnocení:
Napsal(a) jste velmi dojemnou a lidskou povídku, která čtenáře chytne za srdce. Nejsilnější stránkou vašeho psaní je schopnost vcítit se do postav a přenést jejich bolest i lásku na papír bez zbytečného patosu. Pokud v budoucnu věnujete stejnou péči a detailnost, jakou jste dal(a) popisu nemoci v úvodu, i rozuzlení příběhu a zapracujete na formální úpravě dialogů, budou vaše texty naprosto skvělé. Rozhodně pokračujte v psaní, máte velký dar probouzet v lidech emoce!