Na obed zjedla menšiu porciu jedla, chutilo jej.
Prešlo niekoľko dní, bolesti sa neobjavili a Anje sa pomaly prinavracali sily.
Každé ráno, keď bolo pekne vyšla na balkón, posedela chvíľu v kresle a vychutnávala teplé slnečné lúče neskorej jesene. Začínal to byť jej každodenný ranný rituál. Zohriala si čaj, vyšla na balkón a chvíľu, ak svietilo slniečko, nechávala sa ním pohládzať.
Niektorý večer koncom druhého týždňa od návratu z nemocnice, sa rozprávali s Darkom o jej zdravotnom stave, že by už nemala podľa vyjadrení lekárov, pomaly ani chodiť a ona naopak, rada by išla von, len kúsok by sa chcela prejsť. Ešte nemá dostatok síl, no túži dýchať iný vzduch, vidieť stromy, ulicu, ľudí..
Darko si v práci vybavil voľno a zobral Anju do prírody. Prechádzali sa lesnou cestičkou, Anje nad hlavou spievalo vtáctvo a mala pocit, že práve umrela a toto je ten raj. Usmiala sa pri tej myšlienke a na Darkovu otázku, čo vyvolal úsmev, povedala, som šťastná, už som s tebou láska v raji.
Koncom štvrtého týždňa sa Anja objednala na kontrolu. Sestrička sa musela čudovať, no povedala, že ak to nie je akútne, má prísť na kontrolu v strede nasledujúceho týždňa.
Lekár ju vyšetril. Dlho sledoval prístroj, v monitore nebol ani náznak nejakých zhubných tkanív, nič, výsledky odberov biologických materiálov boli negatíve, krútil hlavou. Napokon povedal, že Anju pošle na ďalšie dôkladné vyšetrenia, musí jej stav konzultovať s odborníkmi.
O niekoľko dní lekár číta správy z vyšetrenia CT aj magnetickej rezonancie, napokon ticho vysloví „to nie je možné, toto nechápem, iba ak..“
Dnes Anja upiekla rodine tortu, veľkú ovocnú, teší sa, ako objíme Darka a povie mu, láska, som zdravá, žijem, neumrela som. Dnes sa teší s mužom aj deťmi, že ju smrť nevytrhla od rodiny, možno pomohla vodička z Medžugoria, možno modlitby, možno viera v uzdravenie, možno slzy a možno aj tí hore, chcú občas vidieť živých dole radovať sa, tešiť a počúvať slová modlitieb z vďaky..
V zrkadle opäť vidí krásnu tvár mladej ženy, na hlave vyrastajú nové husté vlasy, zatiaľ iba jemne pichajú, prešla si ich rukou a nahlas sa zasmiala, ježko…
Nápad – ★★★☆☆
Téma těžké nemoci, boje o život a síly víry je velmi silné a lidsky nesmírně blízké. Jako povídka má text jasný oblouk – od naprostého zoufalství až k naději a zázraku. Z literárního hlediska jde však o poměrně tradiční zpracování motivu zázračného uzdravení, tzv. deus ex machina, kterému by slušel možná trochu hlubší psychologický ponor v druhé části, aby zvrat nepůsobil příliš pohádkově a rychle.
Atmosféra – ★★★★★
První polovina povídky je po emoční stránce naprosto vynikající a mrazivá. Dokázal(a) jste neuvěřitelně citlivě a přitom syrově popsat pocity umírající ženy, ztrátu ženskosti, strach z toho, že se zhnusí vlastnímu muži, i bezmoc celé rodiny. Kontrast mezi vzpomínkami na šťastný, aktivní život a krutou realitou nemocničního lůžka funguje skvěle a čtenáře okamžitě vtáhne do děje.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, plyne přirozeně a má hezkou slovní zásobu (např. metafora se slovy lékaře utíkajícími chodbou). Tempo se však ve druhé polovině po návratu domů příliš zrychluje a přechází do trochu zkratkovitého popisu událostí. V textu se objevují drobné chyby v interpunkci (mezery před otazníky, chybějící či přebývající čárky) a občas chybí uvozovky u přímé řeči (v pasáži v lese nebo u lékaře), což ale nijak zásadně nebrání v plynulém čtení.
Celkové hodnocení:
Napsal(a) jste velmi dojemnou a lidskou povídku, která čtenáře chytne za srdce. Nejsilnější stránkou vašeho psaní je schopnost vcítit se do postav a přenést jejich bolest i lásku na papír bez zbytečného patosu. Pokud v budoucnu věnujete stejnou péči a detailnost, jakou jste dal(a) popisu nemoci v úvodu, i rozuzlení příběhu a zapracujete na formální úpravě dialogů, budou vaše texty naprosto skvělé. Rozhodně pokračujte v psaní, máte velký dar probouzet v lidech emoce!