Povídka

Povídka s dobrým koncem
Četba díla zabere cca 33 min.

Obraz před nimi ovládla čerň a titulky započaly svou nezáživnou pouť. Mladík tiše opouštěl sál, snažil se zmizet, ještě než se světla rozzáří naplno. Avšak zdálo se, že jeho obav nebylo třeba. Stoje u dveří se opatrně ohlédl, když jej ticho, které se závěrem snímku vyplnilo biograf, praštilo do uší. Ke svému překvapení nespatřil publikum nespokojené, zuřící či v pláči. Nic takového. Lidé se usmívali, uvolněně a s klidem se zvedali ze sedadel, a když jej míjeli, někteří jej dokonce uznale poklepali po rameni vyjadřujíce tak svou spokojenost s jeho příspěvkem k tomu téměř ztracenému dílku. Tak se sál vyprázdnil, titulky se loudavě vyčerpaly a on se zčistajasna octl na cestě ke svému ránu. Stále spal, ale hřejivé světlo jitra jej již něžně hladilo po tváři a lákalo do nového dne. A jak vyplouval z hlubin svého snu, snažil se, ještě než procitne, vyjádřit, co že to právě zažil. Ano, i bez dlouhých řečí již tušil, co to vše znamenalo, ale překlad do jazyka slov byl nezbytný. Bez něj by zřejmě nedokázal přenést svůj zážitek probuzením z mlžné krajiny podvědomí do skutečného světa. Jen si vzpomeňte, jak často tak pro svou zbrklost přicházíte o poklady, jež vám sny nabízejí. Tak do toho.

Vždyť to bylo tak jasné. Publikum, znaveno nekonečnými objednávkami toho správného konce filmu, očištěno zoufalstvím od zatěžujícího balastu, bylo nakonec uspokojeno i tak titěrnou nadějí, jako je špetka organické hmoty plující na kamenné hroudě nazdařbůh kosmickou temnotou. Snad nešlo o vědecky nejpřesnější závěr filmu, v tomto ohledu svou úrovní jistě odpovídal jeho zbytku, ale každý v sále porozuměl, proč se mládenec rozhodl právě pro takové rozuzlení. A někteří z těch prve nehlučnějších se teď za své počínání tiše styděli. Jejich vděčnost převládla nad jejich uměleckými nároky. Tak hluboce zasáhl pocit marnosti pevnost jejich víry v dobrý konec, kterou, ač by se k ní pro banalitu té myšlenky zřejmě jen málokterý přiznal, tolik potřebovali. A jak cítili, že ji ztrácejí, přemohla je děsivá úzkost. Bez mladíkova přičinění by nebyli schopni opustit kino, natož svou křehkou existenci klidně svěřit propastnému bezvědomí a v něm očekávat rozbřesk nového dne. Teď již to ale bylo možné. Díky němu a jeho neobyčejné moci. Byli zachráněni, když jejich i svou víru znovu postavil na nohy. Nezvratně tragický závěr nepodařené verze filmu jim ji na okamžik vzal. Protože kde není alespoň záchvěv světla, není nač, není proč, ani kam vyhlížet. A bez toho paprsku, ať už by byl sebenepatrnější, se nedá žít.

A tak doufejme. Protože jen to jediné, to věčné, to poslední, je vždy možné. A umíme to skvěle, i když ani sami nevíme, kde jen se ta neochvějná víra bere. Co že je na tom špatného? Že se jedná o pouhý nevědomý projev zvířecího pudu sebezáchovy? My ale přece jasně víme, že doufáme. Jako silný motor, který sama příroda nastartovala, pohání nás víra, že vše dobře dopadne, neomylně vpřed. Jsme jen pasažéři na tom svéhlavém vozu života. Vědomě však využíváme jeho energii, když jeho silou opatrujeme a zušlechťujeme to nejcennější kolem nás a v nás samotných. Snad o to vroucněji pak doufáme. Neboť my jsme součástí toho vozu a jako jediní si to můžeme uvědomit. Pravda, vyrazil bez nás a na své poutí se i bez nás klidně obejde. Člověk však bez víry v ten pohyb zahyne, protože pak ztratí sílu otevřít s dalším ránem včerejškem ztěžklé oči. Je třeba si jeho význam připomínat. Je nutné jej neopouštět. A je třeba jej žít. Protože jen díky jeho moci dokážeme nemožné.

O autorovi

Zavel

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

2 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Aleš K.
Host
Aleš K.
4 let před

Úžasné! Skvěle napsané, velmi zvláštní atmosféra… Výborná povídka.

Velikost textu
4.67/5 (3)

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu
4.67/5 (3)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Jak se ti to líbilo?

4.67/5 (3)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Na sídlišti U tří popelnic se každý den kolem třetí hodiny odpolední koná neoficiální zasedá...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Divný sen o vodě Byla jsem zpátky u jezera,u kterého jsem se minule rozloučila z Bojkou, venku u...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Může za to obr? Obr Ínemak trval na tom, abych byla přítomná, když bude trénovat své zajatce ...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Zpátky u Děsmana Zdálo se, že tady se čas zastavil. U Děsmana v jeho skrýši vypadalo všechno st...
...Jen taková kratší předmluva slovy toho ve stínu: „Kdysi si přála přítele. Někoho, kdo by ...
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...
  Se stromy si hrál jemný vítr. Z kašny proudila voda střídajíc jedny a druhé proudy. Na...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Na rozkvetlé zahradě poletují čmeláci, včely, mravenci, mouchy i vosy. Někteří hledají pyl, dal...
Beze stínu Autobus se sunul sluncem prozářenou podzimní ulicí. Venku tančily lístky ve zlatavých ...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Nechci ještě zpátky k obrovi! Seděla jsem u Děsmana a povídala mu všechno,co se mi minulou noc ...
Odpuštění  není o tom ...
Kandidát na senátora Ředitel základní školy v Horní Dolní u Šestákova šel z práce napru...
  Rozrazily se dveře obchodu. Jednoho z bratrů držel prodavač za límec a tlačil s ním to...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
Elektrický jeřáb pomalu pokládá dřevěnou rakev na zadní rampu vojenské dodávky. V pozadí při...
Poprvé se to stalo asi před rokem. Eva pracovala jako masérka. Byla to mladá perspektivní žena, kt...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
  Bylo mi asi čtrnáct nebo patnáct. Jezdil jsem tehdy každé léto na tábory. A taky pak býva...
Podzimní motiv Ten onen darmošlap začal slídit hned, když mě přestěhovali. Slyším, jak se je...
Pravá láska je  jako pohádka ...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Může za to obr? Obr Ínemak trval na tom, abych byla přítomná, když bude trénovat své zajatce ...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku