Bylo něco po páté, když se otevřely dveře. Byla to ona. Hned jsem to věděl. Jako z filmu. Na sobě černou koženou bundu, silonky, v ruce kabelku, a k tomu ty ohnivé vlasy. Modrýma očima si prohlédla kavárnu. Počkal jsem, až pohledem dorazí k mému stolu a mávnul na ni. Usmála se, přehodila si ofinu dozadu, a rozešla se ke mně. Třásl jsem se jako ratlík. Pochopte, byla to fakt hezká ženská. Ještě lepší, než na fotkách. Říkal jsem si, že mám neuvěřitelné štěstí!
Přisedla si. Prohodil jsem nějaký vtípek. Objednala si latté, dala si nohu přes nohu a zapálila cigaretu. Jo! Jasně! Vím to! Jsem proti kouření, ale téhle ženě bych odpustil všechno. Konec konců, docela mi to k ní i sedělo.
Vyprávěla mi, že pracuje jako módní návrhářka a nemůže najít muže, protože se jí každý bojí a podobně. Já na to, že to dá rozum, když je tak pěkná. Čekal jsem, že se tomu usměje, ale nepohnul se jí ani koutek. Což mě k ní ještě víc přitahovalo.
Hodiny na zdi za ní, ozdobené sušenými květy, se mi jako by zrychlily před očima. Bylo to něco neuvěřitelného. Rozesmála i ona mě, což se mi často nestává. Však mě znáte. Jsem náročný na humor. Tahle holka, fakt třída, šakalové!
Vidím, že se čas ale už chýlí ke konci, takže to zkrátím. Celé rande trvalo asi dvě hodiny. Moc jsme se nasmáli, pokecali jsme o práci a načali dětství. Musela však už někam odejít. A víte vy co? Domluvili jsme se na další schůzce! Fakt že jo! Má to být dneska! Tentokrát se půjdeme projít kolem řeky. Nechci tlačit na pilu ani nic jiného. Ještě jsem si ověřil, jestli poslouchá rádio. Řekla mi, že ne. Ví, že v něm pracuju, ale netuší, že jako hlasatel.
Dneska mám v plánu poznat ji ještě víc. Hlavně netlačit na pilu, šakalové! To je moje heslo. A tak se mějte! Zítra čekejte další novinky! Tak čus!“
Otočil jsem klíčky od zapalování, vystoupil z auta, vzal z kufru aktovku s notebookem a šel do práce. Vypadalo to, že začne každou chvílí pršet. Jestli bude pršet celý den, dost to zkomplikuje jeho plán, uvažoval jsem.
Úterý.
Málem jsem zaspal. Musel jsem vynechat záchod. Hold to budu muset odbýt v práci. K autu však dobíhám včas. Startuju. Dneska už je trochu líp než včera. Bude to nejspíš tím, že se odpoledne mraky nakonec přece jenom roztrhaly.
Hlasité předčítání