Povídka

Oslava u krále Morana
Četba díla zabere cca 11 min.

„Můj pane, prosím nezlob se na mě, může za to ona, chtěla utéct a skočila do kašny. Tak jsem ji zachytil a upadl s ní na zem a v tom nakoukl Moran!“

Obr na mě zařval: „Nevaroval jsem tě?“

Hned jsem řekla: „Tak to nebylo, Ohyn lže, nechtěla jsem utéct, to on… strčil mě do té kašny a chtěl, aby ses zase na mě nazlobil!“

Obr s Moranem se na sebe podívali a Moran řekl: „Tak to teď neřeš, pošlu víly, dají jim suché šaty a můžou zpět ke stolu!“

Obr na to zavrčel: „Pošlu Ohyna za trest do souboje a pro ni vymyslím trest později!“

Moran na to spokojeně kývl, zavolal svoje víly, aby mi donesly suché šaty. Díval se na mě tak zvláštně, že jsem zase zrudla. Seděla jsem pořád celá zmáčená na zemi před kašnou, raději jsem si přikrčila kolena až k bradě a čekala na Moranovy víly, které mi měly donést suché šaty. Napadlo mě, zda se snad nebudou dívat, jak se tu převlékám, a podívala jsem se na obra, který držel Ohyna za paži a pořád stáli u toho závěsu. Obr se najednou rozesmál, pokývl na mě:

„To víš, že budeme, musím vidět, do čeho tě ty víly navlečou!“

Všichni se rozesmáli. Na štěstí už přišly ty víly a při převlékání si stouply tak, aby mě nikdo z nich neviděl.

Kvůli protivným šatům!

Šaty od víl byly sice krásné, ale hodně těsné a taky mi je moc utáhly, že jsem se nemohla pořádně ani nadechnout, byla jsem v nich jako ve svěrací kazajce! Obr pak poslal Ohyna do souboje a usedli s Moranem zpátky ke stolu. Mě si obr posadil na klín a pak potichu zavrčel:

„Ještě jedno vyrušení a mizíme okamžitě do hradu a zavřu tě do cely k Rybákovi!“

Řekla jsem umíněně: „Tak mě tam klidně zavři, nechci sledovat žádné hrozné souboje, ve kterých budou ubližovat Ohynovi!“

Moran to slyšel a zašklebil se na mě, řekl: „Třeba Ohyn vyhraje a pak bude vítěz, to mu nepřeješ? Nechceš vidět Ohyna vítězem?“

Odsekla jsem: „Ne, nechci!“

A Moran se na to s obrem zasmáli, pak Moran řekl: „Vsaď si na Ohyna, že vyhraje a pak můžeš taky vyhrát, co?!“

Řekla jsem: „A co mám asi tak vsadit, snad ty vypůjčené šaty? A pak Ohyna porazí a prohraju a budu nahá, ne?“

Na to se Moran s obrem zase smáli a hodně dlouho, aby je to přešlo, zapili si znovu a obr mě polil ty vypůjčené šaty a zase jim to bylo k smíchu! Sedět u stolu s opitým obrem a Moranem moc legrace nebyla, do toho ty souboje na pódiu, no horor! Řekla jsem ztěžka obrovi:

„Je mi v těch šatech nějak nevolno! Asi jsou moc utažené, nemůžu se v nich ani pořádně nadechnout!“

Obr zavrčel: „Tak ses neměla zmáchat v té kašně, blbneš s Ohynem a vyvádíš, co nemáš, a tak si furt nestěžuj, jsi skuhravá už stejně jako ten Ohyn. Buď ráda za nové šaty, nebo o ně chceš snad přijít?“

Oba se zase moc smáli, až k nim přišla Moranova dcera a ptala se:

O autorovi

Astra

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Dědictví, které se předává z generace na generaci
K cíli  vede více cest ...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Mirda vypráví svůj děsivý sen- Úplňkový horor: Sen, který se nechce zapomenout... Když jsem...
1. Ve skrýši u Děsmana Seděla jsem znovu u Děsmana v jeho stáré zaprášené skrýši.Vzduch byl ...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
Ani nevím, jak začít, aby to bylo hned od začátku zajímavý?:-) Přála jsem si vždycky někomu po...
  Bylo mi asi čtrnáct nebo patnáct. Jezdil jsem tehdy každé léto na tábory. A taky pak býva...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
...Jen taková kratší předmluva slovy toho ve stínu: „Kdysi si přála přítele. Někoho, kdo by ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore ho...
1. Zpátky v Temnovišti Vracela jsem se k obrovi Ínemakovi do hradu v Temnovišti. Loudala jsem se kam...
Na opuštěném parkovišti za nákupním centrem stál vůz. Stál si tam mlčky užíval doteky svět...
K cíli  vede více cest ...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
  Každé léto trávil Viktor na venkově u své babičky. Byl to statek poblíž lesa. Žádní s...
Hotel pomezi
Ach Bože, strašák! Viktor Deml zabočil z cesty do zežloutlé trávy upoután truchlivým výjevem r...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...
  Měl zmapované všechny zastávky metra. Dokonale věděl, které jsou v jakou dobu nejrušněj...
  Vystoupil z taxíku. Spatřil, jak sousedka zápolí s jeho psem. Ten se nakonec nadšeně vysm...
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
Podzimní motiv Ten onen darmošlap začal slídit hned, když mě přestěhovali. Slyším, jak se je...
Když tyhle filmové pásky chytnou, nedá se to uhasit. Oheň pak zachvátí regál, pak strop, následn...
Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah

×

Vyberte stránku