Pomalu se zvedl. Prošel bytem. Znovu se ozvalo bušení na dveře.
„No jo! Už jdu! To nemáte ani špetku trpělivosti?!“ ohradil se pan Čtvrtek.
„Otevřete ty dveře!“
Otevřel. Kolem něj se prosoukali čtyři hromotluci v oranžových montérkách.
„Co to má znamenat? Kam si myslíte, že jdete?!“
Na jeho otázky nereagovali. Místo toho se zjevil úředník. Visel na něm šedý oblek a rudá kravata. Strčil papír panu Čtvrtkovi přímo před nos. Když zaostřil, uviděl příkaz k vystěhování.
Nebyl to ten typ, který by se rozčílil. Stěhováci se mezitím chopili gauče. Domlouvali se, jak tu těžkou věc ponesou. Úředník se šklebil, aniž by slova pronesl.
„A kam mě jako chcete přestěhovat? Poctivě pracuju, všechno platím. Tohle musí být omyl.“
„Jste pan Čtvrtek?“
„To jo, ale…“
„Je tady napsáno vaše jméno?“
„Ano, to je, ale…“
„Tak v tom případě vám musím oznámit, že jste úředně vystěhován.“
„A kam mě jako ráčíte přestěhovat?“ zeptal se znova.
„Prosím?“
„Kam mě stěhujete?“
„Řekl jsem, že jste vystěhován. Neřekl jsem, že budete přestěhován. V tom je dost markantní rozdíl, nemyslíte?“ Upravil si kravatu. Byl malý, takže při pohledu na pana Čtvrtka musel trochu zaklánět hlavu. „Všechen váš majetek bude zkonfiskován. Včetně tohoto bytu. Teď prosím uhněte těmto pánům, aby mohli projít.“
Kolem těch dvou se prosoukali oddechující hromotluci. Čela se jim rosila už teď. A to je čekalo ještě pět pater po schodech. Do výtahu se takový nábytek nemohl vlézt. To bylo zjevné.
„Nuže dobrá. Nechejte mně alespoň najít mého kocoura a ještě si na chvíli počkat támhle v křesle. Až odnesou úplně všechno, sám jim s tím křeslem pomůžu a odporoučím se, co vy na to?“
Úředník se zamračil. Zadíval se na dokument, který mu pan Čtvrtek vrátil. Neviděl tam nic, co by bylo proti této prosbě.
„Tak dobrá. Počkám dole v autě, abych si ověřil, že jste to splnil.“
„Skvělé. Nechám odemčeno.“
„Klíč.“
„Prosím?“
„Dejte mi klíč od bytu.“
„Ale samo sebou.“ Rozzářil se a podal mu celý svazek.
Zatímco na okamžik osaměl, vrátil se do ložnice. Kocour ležel na posteli a olizoval si kulky.
„Tak to vypadá, Pátku, že budeme muset odejít.“
Jako by ho zvíře slyšelo, zkamenělo i s vyplazeným jazykem. Černé zornice zaplnily žluté oči. Vyskočil na čtyři a odrazil se od matrace svému majiteli do náruče. Oba se znovu posadili do křesla. Čtvrtek hladil kocoura a ten začal spokojeně přít. Zanedlouho dorazili stěhováci.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Skvělý a velmi originální koncept, který nápaditě propojuje šedivou realitu socialismu s magickým realismem. Myšlenka, že útlak a střelba do nevinného člověka způsobí jeho nezastavitelné množení, je geniální metaforou pro sílu odporu a touhu po svobodě. Zápletka má jasný tah na branku a nosná myšlenka v závěru krásně a přirozeně rezonuje.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti výborně zachytit tísnivou, a přitom absurdní atmosféru minulého režimu, která skvěle kontrastuje s hravou magií pana Čtvrtka. Scéna s nekonečným stěhováním nábytku je úsměvná a skvěle buduje napětí před dramatickým finále. Emoce vypravěče jsou uvěřitelné, i když přechod k ozbrojenému konfliktu s tanky působí možná až příliš překotně, což trochu narušuje jinak pečlivě budovanou náladu.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, což čtenáře snadno udrží v ději. Stylistika je na dobré úrovni, ale občas narazíš na krkolomnější větné konstrukce a zbytečné interpunkční chyby, jako jsou čárky navíc nebo překlepy (např. ‘byť nesrazila’). Pokud si text po sobě ještě párkrát nahlas přečteš a uhladíš tyto drobné nedokonalosti, tvé vyprávění získá mnohem profesionálnější ráz.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je nesmírně poutavá a ukazuje, že máš obrovský cit pro budování příběhu s hlubší myšlenkou. Spojení historických reálií s prvky fantastiky ti opravdu sedí a dokážeš čtenáře nejen pobavit, ale i donutit k zamyšlení. Pokračuj ve psaní, máš skvělou fantazii a tvůj autorský hlas je už teď velmi silný a osobitý.