Slunce Jiřího začínalo pálit po celém těle a přibývalo obtížných much. Jedna si mu s bzukotem sedla dokonce až na ret pootevřených úst. Dopálil se, máchl rukou a vyskočil na nohy. Napadlo ho, že už musí být poledne.
„Dědo, neměl bych už zajet pro oběd?!“ zavolal doprostřed louky na shrbenou postavičku, jež mávala v pomalých intervalech velikou kosou ze strany na stranu. Dědeček ustal v práci a podíval se na hodinky.
„Je už na čase, chlapče. A řekni babičce, ať ti dá s sebou trochu slané vody. Je dneska vedro na padnutí.“
Jiří se rozeběhl napříč loukou dolů k cestě, kde stálo kolo opřené o starou hrušni. Za běhu dvakrát hvízdl. Netrvalo dlouho a urousaný psí čumák se vynořil mezi keři. Jiří nasedl a rozjel se k rybníku. Tam zabočil doleva po hrázi, za polem žita uhnul do úvozu a s větrem o závod se řítil k prvnímu stavení obehnanému starým plaňkovým plotem a stojícímu takřka o samotě pod dolním cípem Prádlovského lesa.
U vrátek prudce zabrzdil, seskočil z kola a otevřel branku. Pes, který se trochu opozdil zaujat průzkumem kraje žitného lánu, přihnal s vyplazeným jazykem a prolétl brankou, div že Jiřího neporazil. V momentě byli oba ve světnici a babička nevěděla kam dřív skočit. Na stole byly již přichystány dva talíře a mísa čerstvých buchet. Jiří sáhl po té nejvypečenější.
„Dneska budu, babi, obědvat s dědou na poli.“
„Ale podívejme se, znelíbilo se ti jíst u stolu?“
„Strašně spěchám.“
„A kampak?“ povytáhla obočí babička.
„Na pole. Dědovi je horko a chce co nejrychleji slanou vodu,“ přednesl spěšně Jiří své argumenty.
„Ták, a kvůli slané vodě se ani nenajíš?“
„Najím se s dědou,“ odvětil netrpělivě.
„To jsou mi móresy,“ zamračila se babička.
„Babi…“ zažadonil prosebným tónem.
„No dobrá, ale s dědou si to ještě vyřídím.“
Doplnila kastrůlky s jídlem o chlapcovu porci.
„Pro takovou hloupost honit kluka od oběda,“ řekla polohlasem pro sebe a narovnala nádobí do tašky.
Jiří po ní drapnul jako po kořisti a vyběhl na dvůr sotva stačil říci ahoj. Upevnil tašku na nosič a už strká kolo do úvozu. Nemohl se dočkat, až společně s dědou rozloží šátky na mezi a poobědvají jako dva hospodáři. Rovný s rovným.
Za hrází spatřil obláček dýmu z dědovy dýmky. Neklamné znamení, že kosa už stojí opřená o strom a čeká se na jeho příjezd. Šlápl do pedálů a vykřikl: „Donááá!“ Pes na břehu rybníka leknutím šlápl do vody a namočil si čumák. Bleskově hodil hlavou na stranu, kýchnul a odrazil se za svým přítelem.
Hlasité předčítání