To já jen, abyste měli představu, co se ve mně ve skutečnosti nejspíš odehrávalo. Pro mě samotného je dost těžké to přesně zmapovat, ale jsem si dost jistý, že to muselo být prostě nějak takhle.
Každopádně. S tou holkou, o které jsem psal na začátku, jsem začal chodit. Stalo se to tak, že jsme se u ní před domem objali. Byla to tehdy moje jediná taktika, jak docílit vytouženého polibku. Objímali jsme se fakticky dlouho. Muselo to vypadat vtipně. Dvě děti stojící na ulici, podzimní slunce jim svítí na tváře. Nevím, jak ona, ale já měl otevřené oči. Obraz před nimi byl rozmazaný, nervozita by se dala mazat na chleba. Povolení zesláblo, já se zastavil u jejího obličeje. Ona natočila rty ke mně a došlo k polibku. Letmého polibku na rty. A večer na ICQ jsme se shodli, že spolu budeme chodit. A bylo.
Netrvalo dlouho, a rozkřiklo se to po škole. Přiznávám, byl jsem na sebe pyšný. Nezdráhal jsem se to oznámit svému okolí. Spolužáci v mé třídě mi přišli jako žabaři, kteří o životě neví vůbec nic, zatímco já už měl holku, a to dokonce z vyššího ročníku!
Co jsem ale nevěděl, krom toho, že jsem se mýlil snad ve všem, co jsem si myslel, bylo, že jsem nebyl jediný, kdo měl na tuhle zakřiknutější holku zálusk.
Jmenoval se Michal, byl z Béčka a byl to pěkný parchant. Smál jsem se jeho bitkařským vtipům, aby mě přehlížel, vyhýbal se mu v tělocviku, snažil se s ním nijak nedružit. Byl o půl hlavy menší než já. Taky o deset kilo lehčí. V čem byl ale lepší, byla jeho houževnatost. Přímo prahnul po krvi. Mlátil slabé a málo sebevědomé z jeho a mé třídy. I když to byli daleko větší kluci, pohrával si s nimi, jako s hadrovými panenkami. Zkrátka v něm dřímala agresivita, která mi chyběla jako trny růži.
Chodil jsem s ní týden. Všechno bylo fajn. Po škole jsme se procházeli. Já mluvil, ona poslouchala, pak večer psala dojmy. Tu a tam padla pusa. Začal jsem přemýšlet nad pořádným francouzákem, ale ještě na to nejspíš nebyla připravena.
Seděl jsem o přestávce na lavičce. Přišel ke mně kluk z Béčka. Byl tlustý, mluvil sprostě, zaváněl posměchem a kyselým potem. Oznámil mi, že mě tenhle Michal bude po škole čekat. Prý se doslechl, že chodím s onou dotyčnou. Prý všem taky kecám, není to pravda, a tak si zasloužím přes držku.
Hlasité předčítání
Nápad ★★★★☆ Text stojí na jednoduchém motivu první bitky kvůli holce, ale rozvíjí ho do osobní zpovědi o strachu, sebeobrazu a dospívání, což je silné a čtenářsky vděčné. Hezky funguje i to, že rvačka není jen epizoda, ale zlomový moment, který vypravěč zpětně čte jako něco, co ovlivnilo jeho další život a pohled na konflikty. Atmosféra ★★★★☆ Vyprávění dobře zachycuje napětí „šestá třída vs. svět“ – třesoucí se ruka u diktátu, záchod jako útočiště, šatna a hlouček před školou, to všechno vytváří uvěřitelnou, lehce klaustrofobní atmosféru dětského strachu. Atmosféru rvačky podporují detaily jako poskakování „jako boxer“, zatnuté nehty do… Číst vice »