A Eva Svobodová byla za družičku a měla bílé šaty a věneček na hlavě a myslila si, že jí to děsně sluší, pročež byla velice hrdá a dělala malé krůčky. A my hoši, co chodíme spolu, byli jsme smutní, protože před chvilkou nás bylo pět a nyní jsme byli pouze čtyři.
Tak jsme kráčeli na hřbitov a hudba hrála truchlivou notu a Éda byl zadundaný v truhle a truhla byla na voze, který byl černý, koně byli také černí a kočí měl černé šaty a na hlavě černý kašket[28].
A lidé se koukali a bylo jich hodně, já jsem byl ze všech nejsmutnější a myslil jsem si, že půjčím Édovi knihu Duch Llana Estacada, aby si z toho nic nedělal, že umřel. A taky jsem mu to řekl, ale Éda se usmál a odvětil: „Duch Llana Estacada mně můžeš půjčit, jelikož bych to rád četl, ale jináč mne nemusíš litovat, že jsem umřel, to je děsná volovina a ty každému věříš, co ti nakuká.“
Tomu jsem byl velice rád a hned jsem poznal, že Éda vůbec, ale docela nic neumřel a že se mně to musilo zdát, protože Éda byl jako obyčejně červený, kulatý, ducatý a obličej měl nařvaný. A vůbec nic, ale docela nic mu nebylo.
Pročež jsem pravil: „Když teda tvrdíš, žes neumřel, ale že jseš pořád živ jako obyčejně, tak musíme jít k panu Brabcovi.“
Tak jsme šli k panu Brabcovi, a všichni hoši šli s námi, Eva Svobodová taky šla, a Jumbo šel taky, pročež nás bylo dohromady sedm.
Bylo ukrutánské horko, jelikož Indie leží v tropickém zeměpásu, poněvadž jsme se to ve škole učili. Po cestě jsme se pořád vyptávali lidí a oni nám to říkali, abysme šli správně.
Když jsme přišli na místo, tak jsme uviděli jednopatrový barák s pavlačí a byla na něm tabule s nápisem „Vendelín Brabec, krejčí pro pány i hochy“, z čehož jsme seznali, že jsme šli správně. Tak jsme zaťukali na dveře, otřeli si boty o rohožku a vešli jsme dovnitř.
Paní Brabcová právě žehlila prádlo a přitom si zpívala smutnou píseň. Když nás spatřila, tak se nás tázala, co si přejeme, a my jsme pravili co.
A ona pravila: „Posaďte se, mladí páni, můj musí přijít každý moment.“
A pak ještě pravila, že ji už na mou duši všecko mrzí, že je celá usoužená, že jí to nikdo nebude věřit, že má hlavu jako škop, že nohy necítí, že ji nikdo nepolituje, že si to nezasloužila, že je to kříž, že nemá štěstí, že jiní se dovedli narodit, že krom toho trošky jídla nic neužije, že celé noci nespí, jelikož jejímu nejmladšímu lezou zoubky.
Hlasité předčítání