Ujeli však už sotva kilometr a řidič zastavil. Cesta dále nevedla. Pan Dan se dozvěděl, že zde je místo vykládky. Odtud si už domorodci potraviny odnášeli do své vesnice sami. Řidič několikrát zatroubil a čekal až se objeví vesničané, aby si mohli konzervy rozebrat. Čekali asi deset minut a nikdo nepřicházel. Povzdechl si tedy, zamumlal nějakou nesrozumitelnou nadávku a jal se potraviny vykládat sám.
Pan Dan, kterému již jeho věk nedovoloval zapojit se aktivně do vykládky, se zatím rozhodl, že se projde do vesnice, aby ji mohl spatřit tak, jak žije svým obvyklým životem. Tušil, že až se tam objeví a oni se dozvědí, že potraviny posílá on, vypukne velká sláva a všechno bude vzhůru nohama. Proto si řekl, že si vesnici prohlédne nejdříve tak, aby o něm nikdo nevěděl.
Představoval si, jak mu náčelník vesnice třese rukou a dobře živené usměvavé děti mu vesele mávají a po tvářích jim stékají potůčky tuku z jeho masových konzerv. Umínil si však, že nesmí působit povýšeně. Že nesmí dát domorodcům nijak najevo, že by se měli cítit jako jeho dlužníci. S hlavou plnou šlechetných myšlenek se blížil k vesnickým stavením. Náhle mu však přišlo podivné, že nikde nejsou vidět lidé. Obešel tedy křoviny, které mu bránily v cestě, když tu objevil na zemi něco, co vypadalo jako lidská kost. Klekl si na zem a dlouze předmět zkoumal. Nakonec došel k závěru, že to skutečně lidská kost bude. Šel dál a tentokrát měl jistotu. Objevil další dvě prokazatelně lidské kostry. Jednu malou, dětskou a jednu velkou. Zachmuřil se a mrzutě pokračoval směrem k vesnici. Už byla odsud dobře vidět ohromná pyramida, či mohyla, která se tyčila uprostřed návsi do výšky dobrých patnácti metrů a zářila stříbrným leskem v paprscích odpoledního slunce. I ostatní budovy zářily. Pana Dana napadlo, že kmen Nadžá bude lid skvělých stavitelů a přidal do kroku.
Konečně tu byla ta dlouho očekávaná chvíle, kdy se ocitl u cíle o němž již dlouhá léta snil. Zde je to, čím si zaslouží před bohem i před sebou samým klid duše a pocit naplnění. Ten úžasný pocit, že neprožil svůj život nadarmo! Vždyť svými dodávkami potravin zachránil zcela jistě dlouhou řadu životů! Nikde však nespatřil živou duši.
Vstoupil do vesnice a rozhlížel se kolem sebe. Procházel po ušlapaných cestičkách mezi staveními, kterými se proháněl jen lehký teplý větřík. Krve by se v něm nedořezal, když spatřil všude kolem sebe vybělené lidské kosti. Na kruhové návsi stála ohromná mohyla, která se třpytila až oslepovala jeho staré oči. Přistoupil k ní blíž a s překvapením zjistil, že je celá postavena z masových konzerv. Rozhlédl se kolem a uvědomil si, že i ostatní příbytky jsou postaveny ze stejného materiálu.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh má naprosto skvělou, až mrazivě ironickou pointu, která připomíná klasické povídky s temným koncem ve stylu Roalda Dahla. Samotný motiv účetního, který chce na stará kolena vykoupit svůj prázdný život, je velmi nosný a dává příběhu hlubší přesah. Ačkoliv je zápletka z logického hlediska trochu absurdní (absence zpětné vazby od Červeného kříže po celých deset let), v rámci žánru temné bajky či absurdního dramatu funguje na výbornou.
Atmosféra – ★★★★☆
Skvěle se ti podařilo vystavět kontrast mezi Danovým naivním nadšením a krutou realitou africké vesnice. Melancholický úvod čtenáře dobře naladí na hrdinovo rozpoložení a postupné odhalování pravdy skrz třpytící se stavby v dálce je velmi působivé. Emoční dopad v samotném závěru je silný, i když by se dalo ještě více zapracovat na popisu tísnivého ticha vesnice plné kostí, aby scéna vyzněla ještě úderněji.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má plynulé tempo a slovní zásoba je na dobré úrovni, což udržuje čtenářovu pozornost od začátku až do konce. Dej si však pozor na interpunkci, v textu chybí poměrně dost čárek v souvětích (např. před ‘jak’ nebo ‘že’), a občas se zbytečně opakuje slovo ‘tehdy’. Závěrečný dialog by mohl být o něco přirozenější, věta řidiče o paradoxech života působí trochu strojeně, ale celkový dojem z vyprávění to nijak zásadně nekazí.
Celkové hodnocení:
Přečetl jsem tvou povídku s velkým zaujetím a musím tě pochválit za to, jak zručně jsi dokázal vybudovat příběh s tak údernou a tragikomickou pointou. Máš zjevný cit pro gradaci děje a dokážeš čtenáře přimět k zamyšlení nad tím, že i dobře míněná pomoc může bez porozumění skončit katastrofou. Jen tak dál, pracuj na pilování detailů a přirozenosti dialogů, protože tvůj vypravěčský talent je skutečně slibný!