Viděl tehdy fotografie podvyživených žen a dětí posetých mouchami. Ihned věděl, že to bude jeho přínos světu. On vysloužilý účetní zachrání celou hladovějící vesnici před smrtí. Ta myšlenka ho doslova pohltila a on okamžitě zašel na pobočku červeného kříže a domluvil si, že bude kmeni Nadžá posílat každý měsíc kamión plný výživných masových konzerv.
Paní z červeného kříže mu tehdy jménem hladovějících poděkovala a darovala odznak za pomoc lidem v nouzi. Od té doby, měsíc, co měsíc vyrážel kamion plný potravin do africké divočiny, aby zachránil životy těm, kteří by bez pomoci zemřeli hlady. Už téměř deset let je tomu od chvíle, kdy vyjel první transport.
Pan Dan vždy toužil spatřit lidi, kterým pomáhá. Ne proto, aby mu děkovali a líbali ruce, ale jen ze zvědavosti, aby se potěšil pohledem na své životní dílo. Aby věděl, že svých prostředků, které mu osud nadělil, využil jak nejlépe uměl. Byl už starý a nemělo cenu to dále odkládat. „Teď anebo nikdy!” řekl si jednoho dne pan Dan a domluvil se, že se dopraví ke kmeni Nadžá současně s transportem.
Cesta byla úmorná. Jakmile vystoupil v Kongu z letadla, bylo mu jasné, že opouští civilizovaný svět a vstupuje do světa jiného, který mu byl cizí a neznámý. Obrnil se proto trpělivostí a se sebezapřením snášel všechny útrapy, které mu cesta přinášela. Vedla přes kopce, řeky a údolí, pralesem i pouští, domorodými vesnicemi i liduprázdnou krajinou. Vidina šťastných lidí nasycených jeho potravinami mu dodávala sílu a on se těšil, až dorazí ke svému cíli. Živě si představoval, jak budou domorodci valit oči, že vidí toho, komu vděčí za životy! Že se mezi nimi objevil ten, který jim po dlouhá léta tak intenzivně pomáhá, a co víc, zcela nezištně!
Když se konečně ocitli na vrcholku jednoho z kopců, ukázal řidič na údolí pod sebou a řekl lámanou angličtinou, že vesnice Nadžá leží dole v údolí poblíž malé říčky, která se pod nimi hadovitě klikatila.
Pan Dan se zaradoval a požádal řidiče o chvilku strpení. Vylezl z vozu a připravil si fotoaparát. Poté popošel až k blízkému srázu, aby měl lepší výhled na údolí a pozoroval v dáli stavby, které svědčily o přítomnosti lidí. Některé z nich působily i na tu dálku velmi impozantně a v parscích slunce se třpytily jako drahokamy. To pana Dana překvapilo. Něco takového bylo v těchto zeměpisných šířkách naprosto nevídané. I zaradoval se, že si jeho vesnice tak dobře vede, neboť mnohé stavby, které cestou míjeli byly jen chýše splácané z bahna a uschlé trávy. Udělal v rychlosti několik snímků a celý rozrušený se vrátil do kamionu, aby mohli pokračovat v cestě.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh má naprosto skvělou, až mrazivě ironickou pointu, která připomíná klasické povídky s temným koncem ve stylu Roalda Dahla. Samotný motiv účetního, který chce na stará kolena vykoupit svůj prázdný život, je velmi nosný a dává příběhu hlubší přesah. Ačkoliv je zápletka z logického hlediska trochu absurdní (absence zpětné vazby od Červeného kříže po celých deset let), v rámci žánru temné bajky či absurdního dramatu funguje na výbornou.
Atmosféra – ★★★★☆
Skvěle se ti podařilo vystavět kontrast mezi Danovým naivním nadšením a krutou realitou africké vesnice. Melancholický úvod čtenáře dobře naladí na hrdinovo rozpoložení a postupné odhalování pravdy skrz třpytící se stavby v dálce je velmi působivé. Emoční dopad v samotném závěru je silný, i když by se dalo ještě více zapracovat na popisu tísnivého ticha vesnice plné kostí, aby scéna vyzněla ještě úderněji.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má plynulé tempo a slovní zásoba je na dobré úrovni, což udržuje čtenářovu pozornost od začátku až do konce. Dej si však pozor na interpunkci, v textu chybí poměrně dost čárek v souvětích (např. před ‘jak’ nebo ‘že’), a občas se zbytečně opakuje slovo ‘tehdy’. Závěrečný dialog by mohl být o něco přirozenější, věta řidiče o paradoxech života působí trochu strojeně, ale celkový dojem z vyprávění to nijak zásadně nekazí.
Celkové hodnocení:
Přečetl jsem tvou povídku s velkým zaujetím a musím tě pochválit za to, jak zručně jsi dokázal vybudovat příběh s tak údernou a tragikomickou pointou. Máš zjevný cit pro gradaci děje a dokážeš čtenáře přimět k zamyšlení nad tím, že i dobře míněná pomoc může bez porozumění skončit katastrofou. Jen tak dál, pracuj na pilování detailů a přirozenosti dialogů, protože tvůj vypravěčský talent je skutečně slibný!