Pan Dan byl zmatený a obcházel po kruhovém prostranství v centru vesnice, když tu si všiml vyhublé černé postavy, která ležela před jedním z blýskavých příbytků. Zamířil k ní. Byl to mladý muž, který zcela očividně umíral na podvýživu. Jeho kalné unavené oči ho pozorovaly podivným smutným pohledem. Poklekl k muži a zeptal se ho jestli mluví anglicky. Muž jen cosi zamumlal. Tu se ozvaly čísi kroky a pan Dan se otočil. Byl to řidič, který se k němu blížil a překvapeně se rozhlížel kolem sebe.
Když stanul vedle pana Dana a umírajícího muže, cosi zamumlal a muž mu ztěžka odpověděl. Řidič se chytl za hlavu a ztěžka usedl do stínu.
„Co se tady stalo? Kde jsou všichni? Proč je tu tolik mrtvých?” sypal otázky jednu za druhou pan Dan.
Řidič dlouho neodpovídal. Ruce mu klesly a on se zadíval na muže, který věnoval téměř všechny své peníze na podporu této vesnice.
„Všichni jsou mrtví,” hlesl nakonec. „Zemřeli hladem.”
„Ale vždyť je tu kolem spousta jídla!” bědoval pan Dan, když vtom si uvědomil strašlivě krutou pravdu. Třesoucí se rukou zašátral v kapse, cosi z ní vytáhl a opatrně vložil do rukou umírajícího. Byl to otvírák na konzervy.
„Oni to neměli čím otevřít, že?” zeptal se zdrceně a z oka mu skanula slza.
Řidič povzdechl a přisvědčil.
„Oni ani nevěděli, že je to k jídlu. Mysleli, že jim vozíme stavební materiál.”
Stařec zavrávoral a pohledem přejel po tom nekonečném množství masových konzerv, ze kterých byla vystavena obrovská mohyla a příbytky domorodců.
„Život je plný paradoxů,” poznamenal řidič lámanou angličtinou a znovu vzdychl.
Pan Dan poklekl a obrátil svou tvář k nebi. Sepjal ruce a ústa se mu pohnula v tiché modlitbě.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh má naprosto skvělou, až mrazivě ironickou pointu, která připomíná klasické povídky s temným koncem ve stylu Roalda Dahla. Samotný motiv účetního, který chce na stará kolena vykoupit svůj prázdný život, je velmi nosný a dává příběhu hlubší přesah. Ačkoliv je zápletka z logického hlediska trochu absurdní (absence zpětné vazby od Červeného kříže po celých deset let), v rámci žánru temné bajky či absurdního dramatu funguje na výbornou.
Atmosféra – ★★★★☆
Skvěle se ti podařilo vystavět kontrast mezi Danovým naivním nadšením a krutou realitou africké vesnice. Melancholický úvod čtenáře dobře naladí na hrdinovo rozpoložení a postupné odhalování pravdy skrz třpytící se stavby v dálce je velmi působivé. Emoční dopad v samotném závěru je silný, i když by se dalo ještě více zapracovat na popisu tísnivého ticha vesnice plné kostí, aby scéna vyzněla ještě úderněji.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má plynulé tempo a slovní zásoba je na dobré úrovni, což udržuje čtenářovu pozornost od začátku až do konce. Dej si však pozor na interpunkci, v textu chybí poměrně dost čárek v souvětích (např. před ‘jak’ nebo ‘že’), a občas se zbytečně opakuje slovo ‘tehdy’. Závěrečný dialog by mohl být o něco přirozenější, věta řidiče o paradoxech života působí trochu strojeně, ale celkový dojem z vyprávění to nijak zásadně nekazí.
Celkové hodnocení:
Přečetl jsem tvou povídku s velkým zaujetím a musím tě pochválit za to, jak zručně jsi dokázal vybudovat příběh s tak údernou a tragikomickou pointou. Máš zjevný cit pro gradaci děje a dokážeš čtenáře přimět k zamyšlení nad tím, že i dobře míněná pomoc může bez porozumění skončit katastrofou. Jen tak dál, pracuj na pilování detailů a přirozenosti dialogů, protože tvůj vypravěčský talent je skutečně slibný!