Hrobník Ten odvoz byl objednanej na zítra.
Řehoř Aha, tak to my jdem.
Vlasta Čau alkoholisto. Oba odejdou, hrobník jde s nimi. Ozve se zavytí.
Alchymista Vyje jak můj pes. Ty dva mají asi tak stejný IQ, jako měl můj pes. A taky mají stejnej čuch. Ta moje nikdy nic nevyčmuchala, nemělo jsem ji rád.
Baletka Tys mělo psa?
Alchymista Ne, byla to fena. Ona měla psí vadu.
Baletka Jakou?
Alchymista Neměla čich. Nikdy mě nepoznala, dokud jsem na ní nepromluvilo. A byla napůl hluchá. Pískal jsem na ní touhle píšťalkou. Sundá si píšťalku z krku.
Baletka Jak se jmenovala?
Alchymista Žako. Vždycky jsem na ní volal: Žako, ty jsi pako! Zapíská.
Na scénu se vřítí duch psa. Začne na alchymistu skákat.
Alchymista To je Žako! Ježišmarijá. Půjdeme do nebe spolu. To je za trest.
Baletka Copak psi můžou do nebe?
Alchymista Proč by ne? Mají duši.
Baletka To je pravda. Jsou taky rozdělené podle států, nebo podle rasy?
Alchymista Zvířata nemají hranice. Pobíhají po nebi, jak se jim chce.
Baletka Až mě pustí do nebe, zařídím si zoologickou pro zvířecí duše.
Alchymista To je jako zase zavřeš do klecí?
Baletka Ne, budeme si volně poletovat a hrát si.
Alchymista Bacha na letadla. Odejdou.
Přestávka
2.
Obývací pokoj. Na scéně je Milan a Anežka, připravují pohoštění.
Milan Kolik lidí má vlastně přijít?
Anežka Nevím, ale asi někdo dorazí, ta zpráva vypadala věrohodně.
Milan Jen jestli to není nějakej fór. Neudělala si srandu některá z tvých kolegyň?
Anežka Pochybuju. A jestli jo, tak to brácha nesmíme na sobě nechat znát. Řekneme, že jsme to prohlídli hned na začátku.
Milan Jasně. Někdo zazvoní.
Anežka Jdi otevřít a tvař se suverénně, ať je to, kdo je to. Milan jde otevřít, vrátí se a za ním jdou Vlasta a Řehoř.
Vlasta Dobrý den.
Řehoř Dobrý den, nebo spíš ahoj.
Anežka Vítáme vás. Pojďte dál. Tohle je můj bratr.
Řehoř My jsme taky sourozenci. Všichni se seznamují.
Vlasta Jak jste se o nás dozvěděli?
Milan Přišla nám esemeska z neznámého čísla.
Řehoř Nám taky. Mysleli jsme, že je to vtip, ale zpráva vypadala.
Milan Přesvědčivě.
Řehoř Ano, věrohodně.
Vlasta Co tady budeme dělat? Někdo zazvoní.
Milan Asi ještě někdo přišel. Milan jde otevřít, vrátí se a za ním přichází Tereza a Zlata. Opět probíhá představování.
Tereza Prý nás spojí slovo HHC.
Řehoř Jak nás má spojit HHC, to je vtip?
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit absurdní duchařskou komedii s hluboce lidským tématem ztráty a truchlení je velmi originální a nosný. Přechod z bláznivého prvního dějství do dojemného druhého aktu ukazuje tvou odvahu experimentovat se žánry a překvapit diváka. Zápletka se společným snem a následnou seancí funguje skvěle jako most k silné pointě.
Atmosféra – ★★★★☆
V první polovině se ti daří budovat odlehčenou, až groteskní náladu plnou situačního humoru, která diváka spolehlivě pobaví. Druhá polovina naopak velmi citlivě vtáhne do melancholické atmosféry a závěrečné setkání s maminkami nese silný emoční náboj. Tento ostrý kontrast nálad je divadelně velmi vděčný, i když na jevišti bude vyžadovat opatrnou režii, aby nepůsobil příliš křečovitě.
Provedení – ★★★☆☆
Dialogy mají svižné tempo a dobře posouvají děj, nicméně používání moderního slangu u některých postav působí místy trochu strojeně a nepřirozeně. Z hlediska formátu scénáře by textu velmi prospělo grafické oddělení scénických poznámek od samotných promluv (např. kurzívou či do závorek), což by výrazně usnadnilo čtení i orientaci herců. Pravopisné a stylistické drobnosti se v textu sice najdou, ale plynulosti vyprávění to nijak zásadně nebrání.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi sympatický a ambiciózní divadelní text, který v sobě skrývá obrovský potenciál díky nečekanému propojení komedie a dramatu. Přestože by scénář snesl ještě drobnou textovou a formální péči, tvá schopnost vyvolat smích i dojetí je obdivuhodná. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělý cit pro pointu a vedení příběhu k silnému katarznímu závěru!