Milan Je mrtvá, je.
Tereza Ta moje ne. Žije ve mně, v mojí duši a žít bude do konce mého života. Nejde o tělo, jde právě o duši.
Anežka Halina Pawlowská řekla: „Dokonalá matka miluje i spratka.“
Řehoř Všechny ženy jsou stejné. Nezapomeň, že matky mají schopnost odpouštět víc, než kdokoli jiný.
Zlata Tak si zase sedněte, zkusíme ho zavolat.
Vlasta Co když mámu neuvidím?
Tereza Já jí nikdy neviděla.
Vlasta To si nedokážu představit. Asi ji ani neuvidíš, co?
Tereza Nemusím jí vidět. Ucítím ji. Vím jak mluví, jak voní, jaké má, měla ruce.
Řehoř Na Vlastu. Neboj, uvidíš, že uvidíš. Musíš věřit. Přeci jen jsi její holčička, dcera…syn. Milan zhasne. Všichni zaujmou místa u stolu a spojí ruce.
Zlata Duchu jsi tady?
Alchymista Jsem tu. Duch vstoupí na okraj scény.
Zlata Až nadejde tvůj čas, buď požehnána tvoje duše. Jsme připraveni přijmout dar.
Alchymista Děkuji, nyní přišel váš čas. Děkuji za vaši lásku, víru a buďte sbohem. Odejde ze scény. Všichni přítomní položí hlavu na stůl. Zvedne ji jen ten, kdo mluví s matkou. Hudba se změní na jiný tón. Vstoupí zahalená matka v černém. Přistoupí postupně ke všem účastníkům seance. U každého se zastaví a svítí na ní jiné barevné světlo.
Matka K Anežce. Jsem tu mé dítě.
Anežka Maminko. Jaké je to po smrti? Myslím tam v nebi.
Matka Neměj strach. Jsem šťastná. Miluju tě. Anežka opět položí hlavu. Matka přistoupí k Řehořovi.
Řehoř Promiň maminko. Ukradl jsem ti z kapsy ty peníze, když jsi mi nechtěla koupit bonbóny. Obvinila jsi Vlastu. Odpustíš mi to?
Matka Dávno jsem ti odpustila. Miluju tě. Řehoř položí hlavu. Matka přistoupí k Tereze.
Tereza Mami. Chtěla bych ti toho ještě tolik říct a na tolik věcí se zeptat.
Matka Je pozdě dcerko. Měla ses ptát, dokud jsem žila. Miluju tě. Zlata opět položí hlavu. Matka přistoupí k Milanovi. Milánku, prober se.
Milan Mami. Chybíš mi.
Matka Vím synu. Všechno vím. Miluju tě a sbohem. Milan položí hlavu. Matka přistoupí ke Zlatě. Jsem tu Zlatuško, lásko moje.
Zlata Maminko. Jsi se mnou spokojená?
Matka Na nebi není spokojenost. Je tu jen klid, štěstí a smír. Sleduji každý tvůj krok a jsem šťastná.
Zlata I když se mi nedaří?
Matka To si jen myslíš. Nezdar je součástí života. Život není o klidu a štěstí. Život je o věčném boji a touze. Každý problém tě posiluje. Mám tě moc ráda. Sbohem. Zlata položí hlavu. Matka přistoupí k Vlastovi.
Vlasta Jsi to ty mami?
Matka Jsem tady Vlasti.
Vlasta Víš?
Matka Vím. Je to tvůj život. Máš-li potřebu být muž, buď mužem. Vím i to, že se už půl roku nepočůráváš. Děláš pokroky. Miluju tě. Vlasta položí hlavu. Světlo zhasne a během krátké tmy si všichni účastníci seance na tváři navlhčí oči. Vstaňte děti mé. Buďte šťastni. Mé poslední sbohem patří vám. Matka odejde. Všichni vstanou.
Anežka Ptejte se rodičů, odpověď čekejte.
Řehoř V čase, když odejdou, truchlete vzlykejte.
Tereza Je to nasnadě, otevřete oči. Sundá si brýle.
Milan Život se jen kolem rodičů točí.
Zlata Využijte směle každý den.
Vlasta Když umřou, bude to jak špatný sen.
Všichni Až zmizí, prostě, tak bude pozdě.
Konec
