Anežka Mě se dnes zdál sen o márnici a HHC.
Vlasta Mě taky.
Zlata Mě taky.
Milan Mě taky.
Tereza Mě taky.
Řehoř To je nějak uhnutý, ne? Počkej, ukáže na Milana ty jsi v tom snu byl hrobník.
Milan Jo, tys mě poznal? To je divný.
Řehoř To vypadá, jako bychom měli společný sen.
Anežka Jo a taky jste jedli gumové medvídky.
Zlata S HHC. Zdálo se mi, že jsem cikánka.
Tereza Ještě teď je mi špatně.
Vlasta Jak ti mohlo být špatně, když to byl sen?
Milan Co když to sen nebyl?
Řehoř A co by to bylo?
Anežka Posaďte se. Všichni si sedají. Třeba nás něčím naočkovali. Dneska je to hned. Nevíš nic a mají tě.
Vlasta Kdo?
Zlata Mimozemšťani, nebo vláda. Chtějí nás ovládnout.
Milan To je hloupost. Musí v tom být něco jiného. To by nás takhle nesezvali.
Tereza Klid. Musíme tomu přijít na kloub. Čím jste v tom snu byli?
Řehoř Zaměstnanec krematoria.
Vlasta Já taky.
Anežka Já duch baletky.
Tereza Já chtěla chlapa.
Milan Chlapa?
Tereza Dávala jsem pod rakev dopis s přáníčkem, že chci mužskýho.
Zlata Já taky.
Milan Já byl hrobník.
Je to skutečně stejný sen. Souhlasíte všichni? Všichni nahlas říkají, že ano. V tom musí být nějaká kulišárna. Co jste dělali včera, nebo poslední dny?
Řehoř Byl jsem v práci.
Tereza Myslím, jestli jste dělali něco, co normálně neděláte, něco, co máme společné. Očkování, nebo něco, čím by vás mohli napíchnout na nějakou tu společnou zkušební testovací akci.
Anežka To jako že bychom byli krysy pro výzkum? Laboratorní krysy? To je hloupost. A je to zakázané.
Tereza To že je to zakázané, neznamená, že se to neděje.
Vlasta Já taky jednou řídil, i když nemám řidičák. Udělal jsem to, i když je to zakázané. Taky jsem vjel do zákazu vjezdu.
Milan Kde? Tady ve městě není nikde zákaz vjezdu.
Vlasta Na pouti v tom elektrickým autíčku.
Tereza Co to očkování.
Vlasta Já byl nedávno proti klíšťovité celulitidě.
Zlata Já si pořídila psa a byla jsem s ním na očkování.
Milan Nepíchla ses taky?
Zlata Ne.
Tereza Byl ještě někdo na očkování se psem? Všichni kroutí hlavou.
Řehoř V tom bude něco jiného. Co jste jedli? My měli pizzu.
Vlasta My jsme si doma uvařili zeleninovou polívku. Vlastně skoro všechny ingredi suroviny máme z vlastní zahrádky.
Tereza My byly v restauraci a dali jsme si Čínu. V tom to nebude.
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit absurdní duchařskou komedii s hluboce lidským tématem ztráty a truchlení je velmi originální a nosný. Přechod z bláznivého prvního dějství do dojemného druhého aktu ukazuje tvou odvahu experimentovat se žánry a překvapit diváka. Zápletka se společným snem a následnou seancí funguje skvěle jako most k silné pointě.
Atmosféra – ★★★★☆
V první polovině se ti daří budovat odlehčenou, až groteskní náladu plnou situačního humoru, která diváka spolehlivě pobaví. Druhá polovina naopak velmi citlivě vtáhne do melancholické atmosféry a závěrečné setkání s maminkami nese silný emoční náboj. Tento ostrý kontrast nálad je divadelně velmi vděčný, i když na jevišti bude vyžadovat opatrnou režii, aby nepůsobil příliš křečovitě.
Provedení – ★★★☆☆
Dialogy mají svižné tempo a dobře posouvají děj, nicméně používání moderního slangu u některých postav působí místy trochu strojeně a nepřirozeně. Z hlediska formátu scénáře by textu velmi prospělo grafické oddělení scénických poznámek od samotných promluv (např. kurzívou či do závorek), což by výrazně usnadnilo čtení i orientaci herců. Pravopisné a stylistické drobnosti se v textu sice najdou, ale plynulosti vyprávění to nijak zásadně nebrání.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi sympatický a ambiciózní divadelní text, který v sobě skrývá obrovský potenciál díky nečekanému propojení komedie a dramatu. Přestože by scénář snesl ještě drobnou textovou a formální péči, tvá schopnost vyvolat smích i dojetí je obdivuhodná. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělý cit pro pointu a vedení příběhu k silnému katarznímu závěru!