Zlata Ale jakej je důvod, že nás sem svolal, nevíš?
Anežka Nevím. Počkej, dnes mu to končí.
Zlata Co mu končí?
Anežka Pobyt v čekárně, dnes už může do nebe.
Řehoř Ještě něco víš?
Anežka Už asi nic. Moc si toho nepamatuju.
Zlata Milane, zhasni. Sedněte si, zkusíme to ještě jednou. Všichni si sedají a Milan zhasne. Opět si spojí ruce. Duchu jsi tady? Alchymista vstoupí na okraj scény.
Alchymista Jsem tu a jsem rád, že jste se seznámili s mou minulostí. Dnes mohu skutečně jít po staletích do nebe. Byla mi dána z vůle nejvyššího, před odchodem na věčnost odměnit tři osoby. Rozhodl jsem se takto. První je Zlata. Sledoval jsem tě, když jsi našla to ubohé stvoření, o kterém by si nikdo ani nepomyslel, že je to věrný hodný pes. Byl to špinavý zablešený tvor, ale udělala jsi z něj svého věrného přítele. Za starost a lásku, kterou mu věnuješ, jsi první. Druhým je Řehoř. Zachránil srnku z prudké řeky, přestože neumí plavat a riskoval tím svůj život. Jako třetí odměním Anežku, která objevila dravce na louce pod elektrickým vedením a nechala ho na vlastní náklady operovat na zvířecí klinice. Všem třem, ale i jejich sourozencům umožním krátké setkání s někým, koho ještě chtějí vidět. Teď už musím, musím, musím. Vycouvá ze scény.
Zlata Počkej duchu! Chvíli ticha. Milan rozsvítí.
Milan Chápete to?
Řehoř Tak tohle bych nečekal.
Anežka Chtěla bych ještě vidět maminku.
Milan Já taky. Ani jsem se s ní nestačil rozloučit.
Zlata Terko! Koho chceš vidět? Tereza nemůže dojetím mluvit a obejme sestru.
Vlasta Nemůžu. Já opravdu nemůžu.
Milan Co nemůžeš?
Řehoř Brácha nemluvil s mamkou deset let.
Anežka Tak ať si přeje někoho jiného.
Řehoř Můžu jim to říct?
Vlasta Dlouho přemýšlí. Ale jo. Není to žádné tajemství.
Řehoř Vlastu viděla naposledy mamka jako holku.
Tereza Jak holku?
Řehoř No já měl sestru, která se jmenovala Vlasta a teď mám bráchu Vlastu.
Zlata Aha, a ty se bojíš, že tě máma nebude chtít vidět?
Vlasta Vždycky říkala, že jsem její holčička. Co když se mi vůbec neobjeví?
Milan Tak si přej někoho jiného.
Vlasta Ale já ji chci vidět. Jenže mám zároveň strach, že mě nebude chtít vidět ona.
Milan Mámě to může být jedno, je mrtvá.
Anežka Jak můžeš takhle mluvit? Každej člověk na týhle zemi chce vidět ještě někdy svou maminku.
