Anežka Jo, jasně. Milan a Anežka přinesou stůl. Ještě z kuchyně židle. Anežka a Vlasta s Řehořem jdou pro židle. Všichni si sedají okolo stolu, Milan zhasne světlo. Svítí jen jedna malá žárovka.
Zlata Musíme dát ruce na stůl a uzavřít palci a malíčky dotykový kruh.
Řehoř Takhle?
Tereza Jo, to je dobrý. Koho budeme vyvolávat?
Vlasta To je jako u nás v práci. Když mě vyvolají, abych uklidil někde, kde nejsem.
Milan Neruš.
Zlata Duchu jsi tady?
Řehoř Musíš říct jakej duch.
Zlata Nemusíš, jestli je tady nějakej duch, tak se ozve.
Tereza Počkej, musíme si přesednout. Vždy se musí střídat žena a muž. Přesedají si. Pořadí sedících – Anežka, Řehoř, Tereza, Milan, Zlata, Vlasta
Zlata Ticho. Duchu jsi tady?
Anežka Ježišmarijá, takhle to nepůjde. Spojit nás přece musí to HHC. Milan opět rozsvítí.
Milan Najdu ten pytlík, co mi zůstal v šuplíku. Přinese medvídky a zhasne. Všichni si vezmou, jen Tereza ne.
Tereza Já to nechci, mohla bych umřít. V tom snu mi to říkali.
Zlata Prosím tě, umřít, vždyť to prodávali na každém rohu. To by muselo být mrtvých, jeden ti neuškodí.
Tereza Nebudu riskovat.
Zlata Musíš si to vzít. Na seanci je potřeba počet lidí dělitelný šesti.
Tereza Říkám, že to nechci, tak mě nenuťte.
Anežka Může s námi sedět i bez HHC, nevidí, ale má lepší cítění. Někdo je dobré fluidum.
Řehoř Medium.
Anežka No.
Zlata Tak ticho. Duchu jsi tady? Hudba začne hrát monotónní zvuk. Při dalších zjevení duchů se vždy opakuje. Ze zákulisí se ozve duch.
Alchymista Jsem tu.
Vlasta Ty vole, kdo to řekl?
Řehoř Ticho, nebo ho vyrušíš.
Zlata Kdo jsi duchu?
Alchymista Jsem duch alchymisty. Ten sen jsem vám způsobil já. Duch vstoupí na okraj scény.
Zlata Proč jsi to udělal duchu?
Alchymista Řekne vám to Anežka. Teď už musím, musím, musím. Vycouvá ze scény.
Zlata Duchu jsi tu? Hudba přestane hrát. Chvíle ticha. Milan vstane a rozsvítí. Všichni se ptají Anežky, o co jde.
Anežka V tom snu jsem se ptala ducha alchymisty, proč tady byl.
Tereza No a co? Povídej.
Anežka Říkal, že je z roku asi 1500. Já už nevím.
Milan Vzpomeň si. Vezmi si ještě medvídka.
Anežka Ne, počkej, prej přišel na výrobu kamene mudrců.
Vlasta Co to je?
Řehoř To znamená, že vymyslel výrobu zlata. A co dál?
Anežka Myslím, že ho popravili a je v čekárně. To je ta márnice.
Nápad – ★★★★☆
Nápad propojit absurdní duchařskou komedii s hluboce lidským tématem ztráty a truchlení je velmi originální a nosný. Přechod z bláznivého prvního dějství do dojemného druhého aktu ukazuje tvou odvahu experimentovat se žánry a překvapit diváka. Zápletka se společným snem a následnou seancí funguje skvěle jako most k silné pointě.
Atmosféra – ★★★★☆
V první polovině se ti daří budovat odlehčenou, až groteskní náladu plnou situačního humoru, která diváka spolehlivě pobaví. Druhá polovina naopak velmi citlivě vtáhne do melancholické atmosféry a závěrečné setkání s maminkami nese silný emoční náboj. Tento ostrý kontrast nálad je divadelně velmi vděčný, i když na jevišti bude vyžadovat opatrnou režii, aby nepůsobil příliš křečovitě.
Provedení – ★★★☆☆
Dialogy mají svižné tempo a dobře posouvají děj, nicméně používání moderního slangu u některých postav působí místy trochu strojeně a nepřirozeně. Z hlediska formátu scénáře by textu velmi prospělo grafické oddělení scénických poznámek od samotných promluv (např. kurzívou či do závorek), což by výrazně usnadnilo čtení i orientaci herců. Pravopisné a stylistické drobnosti se v textu sice najdou, ale plynulosti vyprávění to nijak zásadně nebrání.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi sympatický a ambiciózní divadelní text, který v sobě skrývá obrovský potenciál díky nečekanému propojení komedie a dramatu. Přestože by scénář snesl ještě drobnou textovou a formální péči, tvá schopnost vyvolat smích i dojetí je obdivuhodná. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělý cit pro pointu a vedení příběhu k silnému katarznímu závěru!